ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3112.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3112/2019-218
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Falconcreek Investments Ltd. , se sídlem v Nikósii, Athinon, 5, Agios Antonios, 1015, Kypr, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému Š. B. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Annou Outlou, advokátkou se sídlem v Plzni, Doudlevecká 22, pro 115 376,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 75 EXE 1914/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2018, č. j. 15 Co 247/2018-139, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2018, č. j. 15 Co 247/2018-139, a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 8. 2018, č. j. 75 EXE 1914/2013-121, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. 8. 2018, č. j. 75 EXE 1914/2013-121, jímž Okresní soud Plzeň-město zamítl návrh povinného na zastavení exekuce s tím, že exekutor zatím neučinil jednoznačný a definitivní závěr o úplné nemajetnosti povinného. Krajský soud uvedl, že nelze jednoznačně a spolehlivě uzavřít, že exekuce bude i v budoucnu bezpředmětná. Proti povinnému je vedeno více exekucí a vymáhané částky jsou navyšovány o úroky a náklady exekuce, povinný je však v produktivním věku, a proto je předpoklad, že bude postupně alespoň částečně dluhy umořovat. Nařízená exekuce povinného nijak nezatěžuje, není tedy důvod dát přednost jeho zájmu před legitimním zájmem oprávněné na zaplacení přisouzené pohledávky.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Má za to, že se odvolací soud v projednávané věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3118/2010, 20 Cdo 4038/2017, příp. 26 Cdo 3156/2014, protože soud rozhodl na základě zprávy soudního exekutora, která neposkytuje dostatečně ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Povinný požádal 1. 10. 2017 o zastavení exekuce z důvodu kritických majetkových poměrů, které neumožní pozitivní výsledek exekuce. Soudní exekutor nesouhlas se zastavením exekuce odůvodnil tím, že dosud nemá nemajetnost povinného za prokázanou, neboť neprovedl mobiliární exekuci, resp. terénní šetření na adrese povinného; ačkoli dosud žádný majetek nezjistil, povinný je v produktivním věku, a proto je třeba brát v úvahu jistý výhled do budoucna. Povinný však namítá, že je fakticky nemajetný. Má za to, že soud si měl vyžádat komplexní zprávu soudního exekutora, z níž bude zřejmé, jaký majetek v průběhu exekuce (tj. od roku 2013) zjistil, zda je reálně zpeněžitelný a zda výtěžek bude dostačující k úhradě nákladů exekuce. Takové informace však zpráva exekutora neobsahovala, nereflektuje ani pluralitu exekucí povinného a jejich pořadí; poznámka exekutora, že 5 let po nařízení exekuce teprve bude prováděno šetření v bydlišti povinného, nenasvědčuje tomu, že exekuce je prováděna tak, aby byly v rovnováze legitimní zájem oprávněné i povinného. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení krajského i okresního soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná uvedla, že aktuálně tvrzená nemajetnost není relevantním důvodem pro zastavení exekuce, neboť nelze vyloučit, že by se v budoucnu situace povinného nezlepšila. Ztotožnila se se závěry soudů. Má za to, že povinným uváděná judikatura na projednávanou věc nedopadá, neboť soudní exekutor zde poskytl vyjádření ze dne 18. 5. 2018, v němž jasně uvedl, proč se zastavením nesouhlasí. Námitku bezúspěšného vymáhání po delší dobu nelze mít podle judikatury dovolacího soudu bez dalšího za relevantní, neboť je pro budoucno otevřena možnost změny majetkových poměrů (viz např. 20 Cdo 3574/2016). Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl a oprávněné přiznal náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení důvodů pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ten se uvedenou problematikou ve své činnosti opakovaně zabýval a konstatoval, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat. Pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán. Exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících k zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, event. jeho hodnota je ke krytí nákladů exekuce nepostačující. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, usnesení ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007).
Dovolací soud v usnesení ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, uzavřel, že právní posouzení návrhu na zastavení exekuce pro nemajetnost není (nemůže být) úplné resp. správné i v situaci, neposkytuje-li vyžádaná zpráva soudního exekutora dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Takovou situaci dovolací soud shledal v případě, kdy soudní exekutor po téměř dvou letech od pověření sdělil soudu, že dosud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky, neboť povinný se nachází ve výkonu trestu.
Obdobně je třeba postupovat i v nyní projednávané věci, kdy byla exekuce zahájena již 1. 10. 2013, přičemž soudní exekutor v předkládací zprávě z 18. 5. 2018 (mimo to, že jinak žádný realizovatelný majetek nezjistil) uvedl, že soupis movitých věcí dosud nebyl proveden, avšak v dohledné době bude provedeno šetření na adrese povinného. Za předpokladu řádného průběhu a při využití zákonných prostředků by však měl být soudní exekutor nepochybně schopen podat soudu již v daný okamžik komplexní zprávu o majetkové situaci povinného, a to včetně případných zjištění ohledně naznačované plurality vedených exekucí, včetně vyčíslení dosud vymoženého plnění a předpokládané výše nákladů exekuce (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017). Jen tak lze učinit spolehlivý závěr o tom, zda povinný má či nemá dostatečný majetek a zda je důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dán či nikoli.
Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení §243e odst. 1, 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu