ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3332.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3332/2018-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněného R. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Burešem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 471/29, proti povinnému J. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, pro 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 2299/2017, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2018, č. j. 12 Co 61/2018-57, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením v záhlaví uvedeným potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 1. 2018, č. j. 33 EXE 2299/2017-38, kterým byl zamítnut návrh povinného ze dne 6. 12. 2017 na zastavení exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 2299/2017, u soudního exekutora pod sp. zn. 151 EX 624/1, a též návrh povinného z téhož data na odklad provedení uvedené exekuce do pravomocného rozhodnutí o odvolání povinného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 5. 2017, č. j. 31 C 83/2017-24. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že exekuční titul (rozsudek pro zmeškání, vydaný Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 11. 5. 2017 pod č. j. 31 C 83/2017-24) byl povinnému řádně doručen na adresu, na níž měl povinný v té době platný trvalý pobyt, povinný si přes výzvu doručovatele zásilku v úložní době nevyzvedl a marným uplynutím posledního dne úložní doby (8. 6. 2017) došlo k náhradnímu doručení. Odvolání proti rozsudku, podané dne 7. 12. 2017, soud jako opožděné odmítl.
Podle exekučního soudu byl exekuční titul povinnému řádně doručen a je pravomocný i vykonatelný. Za této situace je bez významu, že se povinný na adrese svého trvalého bydliště nezdržoval (dle svého tvrzení pobýval v XY). S ohledem na uvedená zjištění soud neshledal ani důvod pro odklad provedení nařízené exekuce. Nadto zdůraznil, že právní úprava vychází ze zásady, že každý adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je povinen si zajistit přijímání listin na adrese pro doručování bez ohledu na to, zda se na této adrese skutečně zdržuje. Adresa pro doručování se stanoví povinně každému, komu je třeba v občanském soudním řízení doručit rozhodnutí, předvolání nebo jinou listinu. Závěrem uvedl, že ani řízení o odvolání povinného ze dne 7. 12. 2017 nepředstavuje důvod zastavení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že celé nalézací řízení proběhlo bez jeho vědomí a bez možnosti jeho obrany proti uplatněnému nároku. O exekučním titulu se dověděl až v průběhu exekučního řízení, přičemž soudy se řádně nezabývaly tím, zda je vymáhaný nárok po právu. V nalézacím řízení byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení zakotvená v §18 o. s. ř. a jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatel se v tomto ohledu pouze omezil na citaci ustanovení §237 o. s. ř., aniž by konkretizoval, proč své dovolání sám považuje za přípustné; ani poukaz na nesprávné právní posouzení věci soudem není pro závěr o přípustnosti dovolání dostačující [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zejm. body 31 až 39].
Dovolání má tudíž vady, které nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat. Dovolání proti části výroku, týkající se odkladu provedení exekuce, je nadto podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. nepřípustné. Nejvyššímu soudu tedy nezbylo, než aby dovolání povinného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 1. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu