ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.349.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 349/2019-612
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v exekuční věci oprávněného Z. P. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Bukalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 7, proti povinným 1) M. H. , narozené dne XY, a 2) J. H. , narozenému dne XY, oba bytem XY, zastoupeným Mgr. Bc. Vítězslavem Jírou, advokátem se sídlem v Brně, Rooseveltova č. 6/8, pro 1 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 Nc 225/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2018, č. j. 12 Co 400/2016-491, takto:
Dovolání oprávněného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání oprávněného proti výroku I. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2018, č. j. 12 Co 400/2016-491, kterým odvolací soud usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. března 2016, č. j. 2 Nc 225/2005-449, ve výroku o zastavení exekuce a ve výroku o nákladech účastníků (výrok I.), potvrdil, ve výroku o nákladech soudního exekutora toto usnesení zrušil (výrok II.) a oprávněnému uložil povinnost nahradit povinným na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 7 091 Kč (výrok III.), podle ustanovení §243c odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V dovolání jsou navíc uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000).
Dovolatel sice v úvodu svého dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak nadále toliko polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně a s hodnocením jimi provedených důkazů. Podstata jeho námitek tedy nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva.
V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu