ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3624.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3624/2018-205
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné SINEFIN s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Tvorkovských 223/13, identifikační číslo osoby 62300059, zastoupené JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, proti povinnému Z. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 203/9, pro smluvní úroky ve výši 7,94 % ročně z částky 1 300 205,04 Kč od 17. 10. 2014 do zaplacení, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 30 EXE 2214/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2018, č. j. 19 Co 319/2017-176, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. 5. 2017, č. j. 30 EXE 2214/16-111, ve správném znění, že se návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Pavlem Struminským, Exekutorský úřad Karviná, podle pověření Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 12. 2016, č. j. 30 EXE 2214/2016-38, zamítá. Mimo jiné dospěl k závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má všechny náležitosti stanovené v §63 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), je formálně vykonatelným a vymáhaný nárok má oporu v hmotném právu – v platně uzavřené smlouvě o úvěru ze dne 30. 5. 2007 a v části první notářského zápisu ze dne 15. 2. 2012, která obsahuje dohodu banky a povinného o navýšení úroku z úvěru o 1,04 % ročně za období od 19. 2. 2012 do zaplacení. Dohoda o změně závazku spočívající v navýšení úroku z úvěru o 1,04 % ročně se nedostává do střetu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů; nedošlo tím totiž ke zhoršení podmínek pro spotřebitele, neboť oproti navýšení úroku byla povinnému poskytnuta značná výhoda spočívající v možnosti uhradit pohledávku věřiteli v pravidelných měsíčních splátkách rozložených do období měsíců březen 2012 až červen 2027, a povinný tak nebyl zatížen povinností uhradit bance pohledávku z úvěrové smlouvy jednorázově. Navýšení úrokové sazby bylo možné, aniž by byla nově vypočtena roční procentní sazba nákladů (povinný byl v obsahu notářského zápisu informován o nové výši) a navýšený úrok (celkem 7,94 % ročně) není ani v rozporu s dobrými mravy, ani není úrokem lichvářským. Zdůraznil, že je třeba rozlišovat mezi notářským zápisem o právním jednání (v projednávané věci část první notářského zápisu obsahující dohodu o úročení pohledávky sazbou 7,94 %) a notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti, byť mohou být obsahem jednoho notářského zápisu.
Povinný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tj. „otázky interpretace obsahu listiny sloužící jako exekuční titul“. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2010, a ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 554/2014, a rozdělení notářského zápisu na údajně dva notářské zápisy nebo části považuje za nezákonné. Dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že navýšením úrokové sazby o 1,04 % ročně nedošlo ke zhoršení podmínek úvěru pro spotřebitele. Domnívá se, že nové parametry úročení úvěru vyvolaly zhoršení podmínek úvěru, protože progres úrokové sazby na úkor spotřebitele znamená pokles přívětivosti úvěru pro spotřebitele. Uvedl, že se soudy nezabývaly jeho argumentem, že oprávněná a její právní předchůdkyně nejprve nezákonně nadhodnotily pohledávku tím, že v notářském zápise uvedly nezákonnou výši sankčního úroku 29 % ročně a oprávněná následně uplatnila nepravdivé tvrzení o neuhrazení první splátky úvěru povinným včas, takže bylo provedeno druhé zesplatnění ke dni 18. 4. 2012, což je o cca 2,5 roku dříve oproti bankovnímu (oprávněnému) zesplatnění. Soudy sice následně napravily nezákonné jednání oprávněné (stanovily úrok z prodlení v souladu s právním předpisem ve výši 8,05 % ročně), ale mezitím uběhly více než tři roky, kdy naběhly úroky v neprospěch povinného (byť již v zákonné sazbě) na částku 332 897,61 Kč a byly provedeny dražby nemovitých věcí povinného za netržní cenu, čímž povinný utrpěl újmu. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., zákon č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání proto musí být patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva se jedná a který z předpokladů přípustnosti naplňuje [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zejm. body 31 až 39].
Z obsahu dovolání vyplývá námitka dovolatele, že odvolací soud rozhodl odlišně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyjádřené zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 554/2014, v otázce rozdělení a označení notářského zápisu jako jednoho celku na dvě části – notářský zápis o právním jednání a notářský zápis se svolením k vykonatelnosti.
V souzené věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný dne 15. 2. 2012 Mgr. Barborou Matyášovou, notářskou kandidátkou notáře JUDr. Bohdana Hallady, NZ 99/2012, N 108/2012. V části první článku prvním notářského zápisu Raiffeisenbank a. s. jako osoba oprávněná a povinný jako osoba povinná prohlásili, že dne 30. 5. 2007 uzavřeli smlouvu o úvěru č. 751/031/07/1/01, na jejímž základě povinný dluží osobě oprávněné ke dni 18. 2. 2012 částku 1 396 947,90 Kč. Účastníci prohlásili, že se dohodli, že tato pohledávka bude od 19. 2. 2012 úročena smluvním úrokem ve výši 7,94 % ročně do zaplacení; dále bude pohledávka úročena sankční úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně ode dne sepisu notářského zápisu do zaplacení s tím, že uhradí-li povinný svůj závazek řádně a včas, nebude osoba oprávněná úrok vyžadovat. V části první článku druhém notářského zápisu se účastníci dohodli na nové lhůtě k zaplacení uvedeného závazku tak, že se povinný zavázal hradit pohledávku včetně smluvního úroku v měsíčních splátkách ve výši 13 151,28 Kč splatných vždy k 18. dni v měsíci od 18. 3. 2012 do 18. 6. 2027 s tím, že pokud neuhradí jakoukoli splátku nejpozději do 30 dnů po její splatnosti, stává se splatným celý do té doby neuhrazený závazek. V části druhé notářského zápisu uzavřeli účastníci dohodu, že notářský zápis bude přímo vykonatelný, pokud jde o povinnost povinného uhradit závazky uvedené v části první článku prvním a druhém notářského zápisu, a povinný prohlásil, že svoluje k tomu, aby nesplní-li řádně a včas své závazky uvedené v notářském zápise, byl tento notářský zápis titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci) pro vymožení uvedených pohledávek.
Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně uvedl, že při posouzení, zda je určitý notářský zápis způsobilým exekučním titulem, je nutné rozlišovat mezi zápisem o hmotněprávním úkonu (jednání) a samotným zápisem se svolením k vykonatelnosti (§71a až 71c notářského řádu). Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti přitom může být obsažen v téže listině jako notářský zápis o právním úkonu (jednání), případně mohou představovat formálně zápis jediný [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 12/2003 (uveřejněné pod číslem 40/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2137/2017].
Rozhodnutí odvolacího soudu je tak ohledně otázky předložené dovolatelem zcela v souladu s uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Jiné otázky hmotného či procesního práva, u nichž by dovolatel vymezil přípustnost dovolacího přezkumu ve smyslu §237 o. s. ř., se z obsahu dovolání nepodávávají
Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 2. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu