ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3935.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3935/2019-792
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci péče o nezletilého M. K. , narozeného dne XY, zastoupeného kolizní opatrovnicí M. K. K., advokátkou se sídlem v XY, syna matky J. K. , narozené dne XY, oba bytem v XY, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, a otce C. R. K. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 19, o výkon rozhodnutí navrácení nezletilého na území Anglie a Walesu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 Nc 11/2014, o dovolání otce nezletilého proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. července 2019, č. j. 32 Co 75/2019-737, takto:
I. Dovolání otce nezletilého se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. července 2019, č. j. 32 Co 75/2019-737, potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. února 2019, č. j. 9 Nc 11/2014-684, o zastavení výkonu rozhodnutí o vrácení a okamžitém vrácení nezletilého na území Anglie a Walesu a České republice ani žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“) se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení §30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o výkon rozhodnutí o péči o nezletilé dítě, upravené v části druhé hlavě páté (§500 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení §30 z. ř. s., dovolání není přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2888/2016, nebo ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017); Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 12. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu