ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.4623.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 4623/2018-756
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Úřadu vlády České republiky se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, nábřeží E. Beneše 128/4, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, proti povinnému J. V. , narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného M. V. , narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, zřízením soudcovského zástavního práva, pro 184 567 556 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 E 1/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2018, č. j. 23 Co 229/2018-696, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 5. 6. 2018, č. j. 12 E 1/2017-661, nařídil podle vykonatelného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, k zajištění pohledávky ve výši 184 567 556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 4. 3. 2014 do zaplacení a ve výši 8 246 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 4. 3. 2014 do zaplacení výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného (ve společném jmění manželů) ve výroku uvedených s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na uvedené nemovitosti se všemi jejich součástmi a příslušenstvím (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výroku II.), povinnému uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 3 528 143 Kč (výrok III.), rozhodl, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky a nákladů předcházejícího řízení, náhrady nákladů výkonu rozhodnutí a soudního poplatku, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány (výrok IV.). Současně okresní soud rozhodl, že pořadí soudcovského zástavního práva se řídí dnem 5. 8. 2014, tedy dnem právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zajištění nemovitostí podle trestního řádu sp. zn. 4 To 45/2014, ze dne 5. 8. 2014 (výrok V.), a uložil povinnému povinnost oznámit, zda nemovitou věc nabyl jako substituční jmění a upozornil ho na povinnosti s tím související (výrok VI.).
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že soudní poplatek činí 1 764 071 Kč, v ostatních výrocích toto usnesení potvrdil (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že oprávněná na výzvu soudu doložila řádný exekuční titul, tj. úředně ověřenou kopii rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, včetně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, který tvoří s rozsudkem Vrchního soudu v Praze jeden funkční celek. Soudy obou stupňů přitom byly vázány názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, č. j. 20 Cdo 321/2018-112, v němž Nejvyšší soud současně odkázal na další své usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5494/2017. Pochybení soudu prvního stupně odvolací soud shledal jen při vyměření výše soudního poplatku, přitom odkázal na položku č. 21 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Povinný přípustnost dovolání spojuje s otázkou, „…zda je možné zhojit vady návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prostřednictvím dokumentu (exekučního titulu), jehož vznik v zákonem požadované formě nastal až po dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, resp. který ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí v zákonem vyžadované formě a s potřebnými náležitostmi prokazatelně neexistoval…“. Upozornil na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, č. j. 20 Cdo 3402/2018-870, v němž tento soud vyslovil názor, že dodatečné předložení exekučního titulu, který měl být předložen již k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, tuto vadu konvaliduje, podle povinného se však nedostatečně zabýval právě otázkou, zda je tomu i v případě, kdy takový titul neexistoval. Uvedl, že ústně vyhlášené rozhodnutí není z logiky věci nikdy obsahově totožné s písemnou verzí, nelze se tedy spokojit s tvrzením, že exekuční titul existuje (byl vyhlášen), když není připojen k návrhu, ale oprávněná jej předloží až na výzvu soudu. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodl tak, že se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva zamítá.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Dovolatel brojí proti nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech pro vymožení peněžité povinnosti, uložené mu podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním /trestní řád/, jako náhrada škody výrokem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016. Rozsudek odvolacího soudu byl řádně vyhlášen dne 4. 1. 2017. Dne 29. 5. 2017 podala oprávněná elektronickou cestou k soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, který doložila neúplným zněním rozsudku odvolacího soudu v trestní věci, opatřeným doložkou právní moci a vykonatelnosti. O návrhu rozhodl Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 31. 5. 2017, č. j. 12 E 1/2017-41, o nařízení výkonu rozhodnutí, ve spojení s opravným usnesením ze dne 7. 8. 2017, č. j. 12 E 1/2017-74, a usnesením odvolacího soudu (Krajský soud v Praze) ze dne 9. 10. 2017, č. j. 23 Co 261/2017-78.
K dovolání povinného Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 4. 2018, č. j. 20 Cdo 321/2018-112, uvedená rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že rozhodnutí byla vydána v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jak byla prezentována v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5494/2017. Nejvyšší soud v nich uzavřel, že právní úprava klade oprávněnému za povinnost k exekučnímu návrhu připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (ustanovení §261 odst. 2 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, o jaký druh exekučního titulu se jedná. Na splnění této povinnosti je třeba trvat i v případě, že vykonatelnost exekučního titulu není vázána na jeho doručení, ale nastává již vyhlášením exekučního titulu, neboť tato povinnost vyplývá ze zásady formalizace předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí nebo pro zahájení a vedení exekuce; za řádné lze pokládat jen takové písemné vyhotovení soudního rozhodnutí, které splňuje zákonem stanovené náležitosti.
Následně oprávněný k výzvě okresního soudu doložil již řádný exekuční titul podáním ze dne 11. 5. 2018, načež byl výkon rozhodnutí nařízen (usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 5. 6. 2018, č. j. 12 E 1/2017-661, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2018, č. j. 23 Co 229/2018-696). Povinný nyní nesouhlasí s tím, že by dodatečné předložení kompletního znění podkladového rozhodnutí v trestní věci mohlo zhojit vady návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.
Podle ustanovení §261 odst. 2 o. s. ř. k návrhu na výkon rozhodnutí je třeba připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3247/2018, řešil situaci, kdy oprávněný doložil k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pouze kopii protokolu o veřejném zasedání zachycující vyhlášení výroku exekučního titulu, části odůvodnění a poučení o opravném prostředku ve smyslu §128 trestního řádu a řádný stejnopis exekučního titulu (rozsudek v trestní věci) předložil až dodatečně k výzvě odvolacího soudu. Dovolací soud zde uzavřel, že nepředložení stejnopisu exekučního titulu opatřeného doložkou vykonatelnosti, je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, avšak předtím je třeba poskytnout oprávněnému odpovídající poučení a příležitost učinit tak dodatečně (ke stejnému závěru Nejvyšší soud dospěl též v usnesení ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3402/2018). Teprve neodstraní-li oprávněný tento nedostatek ani poté, může soud přistoupit k zamítnutí návrhu na nařízení výkonu z tohoto důvodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 181/2003, podle něhož povinnost připojit k návrhu na výkon rozhodnutí stejnopis titulu, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, je procesní povinností, o níž je soud povinen oprávněného poučit – srov. §254 odst. 3 o. s. ř.; to platí nejen v případě, že ji oprávněný nesplnil vůbec, nýbrž i tehdy, když ji splnil neúplně).
Nejvyšší soud nesdílí názor dovolatele, že v projednávané věci v době podání návrhu oprávněné na výkon rozhodnutí exekuční titul (ještě) neexistoval (názor, dovozený ze skutečnosti, že rozsudek odvolacího soudu nebyl v době zahájení vykonávacího řízení dosud doručen). V dané věci je třeba zohlednit vždy konkrétní právní úpravu, podle níž byl exekuční titul vydán.
Podle §139 odst. 1 písm. a/ zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním /trestní řád/, rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu v trestní věci se stává pravomocným a vykonatelným okamžikem jeho vyhlášení (k tomu srov. GŘIVNA, Tomáš. §139. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, NOVOTNÁ, Jaroslava, PÚRY, František, RŮŽIČKA, Miroslav, ŘÍHA, Jiří, ŠÁMALOVÁ, Milada, ŠKVAIN, Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 1740.). V nyní projednávané věci byl exekuční titul řádně vyhlášen dne 4. 1. 2017, k tomuto dni nabyl právní moci i vykonatelnosti, a proto již není pro účely vykonávacího řízení relevantní okamžik doručení jeho písemného vyhotovení povinnému, resp. jeho právním zástupcům pro trestní řízení.
Dovoláním napadené rozhodnutí se nijak neodchýlilo od shora zmíněné judikatorní praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3402/2018) a ani není důvod, aby vyřešená právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolatel dále navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu