ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.4713.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 4713/2018-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného L. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská č. 119/I, proti povinnému M. Z. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 23, pro 297.249,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 28 EXE 1100/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. října 2017, č. j. 18 Co 608/2016-268, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. října 2017, č. j. 18 Co 608/2016-268, ve výroku I. potvrdil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. září 2016, č. j. 28 EXE 1100/2014-233, v rozsahu výroku II., kterým byl návrh povinného na zastavení exekuce pro částku 259 541,13 Kč zamítnut, a ve výroku II. zrušil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. září 2016, č. j. 28 EXE 1100/2014-233, v rozsahu výroku III., jímž byla povinnému uložena povinnost zaplatit Českému státu na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení v částce 9 402 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Dospěl mimo jiné k závěru, že povinný - pokud jde o částku 259 541,13 Kč - uplatnil k započtení pohledávku neurčitou a nejistou, kterou ostatně sám žaluje v jiném řízení. Tato pohledávka je sporná, což potvrzuje i vypracovaný znalecký posudek v rámci tohoto exekučního řízení (není zřejmé, zda se oprávněný a v jakém rozsahu má podílet na úhradě spotřeby elektrické energie, v jaké výši, a navíc stejnou pohledávku, jež je předmětem tohoto exekuční řízení, povinný uplatnil vzájemným návrhem v rámci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví). Taková pohledávka není podle ustanovení §1987 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), k zápočtu způsobilá.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyřešil otázky hmotného práva, které doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Jde o následující otázky:
1) zda pohledávka spoluvlastníka společné věci vůči druhému spoluvlastníku z titulu povinnosti spoluvlastníka podílet se v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu na nákladech na společnou věc (nákladech na elektrickou energii) je pohledávkou nezpůsobilou k započtení z důvodu, že se jedná o pohledávku nejistou nebo neurčitou podle ustanovení §1987 odst. 2 o. z.;
2) zda skutečnost, že taková pohledávka byla uplatněna u soudu, vede k závěru o tom, že se jedná o pohledávku nezpůsobilou k započtení z důvodu, že se jedná o pohledávku nejistou nebo neurčitou ve smyslu ustanovení §1987 odst. 2 o. z.
Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. října 2017, č. j. 18 Co 608/2016-268, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §1987 o. z. 1) k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem; 2) pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.
Výkladem shora citovaného ustanovení §1987 o. z. zejména pak jeho druhým odstavcem se zabýval i Nejvyšší soud, který ve svém rozsudku ze dne 1. října 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, dospěl k závěru, že nejistota a neurčitost pohledávky ve smyslu citovaného ustanovení může být dozajista vyvolána různými faktory. Vzhledem však k tomu, že by v kontextu civilního procesu (pozn. exekuční řízení je jedním z druhů civilního procesu) měl být smysl ustanovení §1987 odst. 2 o. z. spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových, lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle §98, věty druhé, o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost.
Pro účely posuzované věci je rozhodné, že nejde ani tak o povahu pohledávky, resp. důvod jejího vzniku, nýbrž o skutečnost, zda se jedná co do její existence a výše o obtížně dokazovatelnou pohledávku, jejíž zjišťování a zjišťování její výše by neúměrně zatěžovalo konkrétní řízení. Shora citované rozhodnutí dovolacího soudu sice hovoří o nalézacím řízení o uplatnění pohledávky, proti níž je započtení nejistou nebo neurčitou pohledávkou namítáno, podle názoru téhož soudu ovšem lze výše uvedené závěry nepochybně vztáhnout i na řízení exekuční, jehož předmětem je vymožení pohledávky, vůči níž je započtení nejistou nebo neurčitou pohledávkou uplatňováno, neboť k případnému započtení pohledávek dochází v obou řízeních za shodných podmínek.
Obtížnou dokazatelnost pohledávky nelze usuzovat toliko ze závěru, že tato byla uplatněna u soudu, což ostatně neučinil ani odvolací soud v této věci. Skutečnost, že povinný uplatnil započítávanou pohledávku vzájemným návrhem v rámci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, představoval jen jeden z mnoha dalších faktorů, které při posuzování spornosti, resp. nejistoty nebo neurčitosti pohledávky ve smyslu ustanovení §1987 odst. 2 o. z. zohlednil. S tímto postupem se dovolací soud nemůže než ztotožnit.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud při posouzení způsobilosti pohledávky k započtení ve smyslu ustanovení §1987 odst. 2 o. z. respektoval závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu a ani není důvod, aby dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 1. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu