ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.519.2019.1
2
3
sp. zn. 20 Cdo 519/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19, proti povinné Z. D. , narozené XY, bytem XY, pro 27 593 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň – město, pod sp. zn. 108 EX 5149/18, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. října 2018, č. j. 22 Co 344/2018-15, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň – město, ze dne 10. 9. 2018, č. j. 108 EX 5149/18-9 [jímž byl zamítnut exekuční návrh oprávněné ze dne 3. 8. 2018 (výrok I.), a kterým bylo rozhodnuto, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů (výrok II.), a že soudní exekutor nemá nárok na náhradu nákladů exekuce (výrok III.)], a kterým bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolací soud již dříve vysvětlil, že z dikce citovaného ustanovení plyne, že výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy“ – se váže toliko s nalézacím řízením (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061), neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kůrka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9; případně viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 09 2013, sp. zn. 20 Cdo 2452/2013). Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016, či ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4938/2015).
Shora uvedené platí i pro dovolání ve vykonávacím (exekučním) řízení projednávaná podle o. s. ř. ve znění zákona č. 296/2017 Sb., účinného ode dne 30. 9. 2017. Účelem ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění novely č. 296/2017 Sb., je reflektovat ustálenou judikaturu dovolacího soudu, dle které se hranice 50 000 Kč uplatní i ve vykonávacím (exekučním) řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4188/2017, a ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016). Smyslem shora uvedené novelizace tak není popření výše dovozeného logického závěru, že výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy“ – se váže toliko k řízení nalézacímu. Opačný výklad ostatně neplyne ani z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb.
S ohledem na shora uvedené není dovolání oprávněné přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s ust. §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu