ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.95.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 95/2019-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s.r.o. se sídlem v Praze 1, Olivova č. 948/6, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinnému M. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem se sídlem v Liberci, Masarykova č. 621/19, pro 4 873 783,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 Nc 5167/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. května 2018, č. j. 83 Co 61/2018-69, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. května 2018, č. j. 83 Co 61/2018-69, a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. října 2017, č. j. 11 Nc 5167/2007-53, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 10. 2017, č. j. 11 Nc 5167/2007-53, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 21. 7. 2017. Odvolací soud na podkladě zprávy exekutora o průběhu exekuce zjistil, že soudní exekutor doposud neskončil šetření ohledně majetku povinného, že nevyčerpal všechny způsoby provedení exekuce a že povinný se aktivně uchází o zaměstnání, proto lze důvodně předpokládat, že bude v dohledné době zaměstnán či bude mít jiný zdroj příjmů, ze kterých bude schopen hradit jak náklady exekuce, tak i vymáhanou pohledávku. Dovodil, že exekutorem nebyly dosud vyčerpány všechny možnosti ke zjištění majetku povinného, a proto nelze na základě dosud objasněných skutečností učinit závěr o jeho nemajetnosti; tento závěr je možné učinit až po ukončení všech šetření ohledně majetku povinného, nebude-li zjištěn žádný exekučně postižitelný majetek a současně povinný nebude po dobu delší než jeden rok dosahovat příjmu ve výši postižitelné exekucí. Doba, po kterou je exekuce vedena, není v projednávané věci na překážku dalšímu trvání exekuce, neboť soudní exekutor není nečinný, provádí úkony ke zjištění majetku povinného a stále zde existuje reálná možnost na alespoň částečné uspokojení pohledávky oprávněné v relativně krátké době, když povinný ke dni rozhodování odvolacího soudu dosáhl důchodového věku a lze tak předpokládat, že mu bude vyplácen starobní důchod, který může být postižen exekučními srážkami.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že odvolací soud, aniž by v projednávané věci provedl dokazování, při svém rozhodování plně vycházel z předložené zprávy soudního exekutora; nepřihlížel však přitom ke skutečnosti, že ačkoliv exekuční řízení probíhá již dvanáct let, soudní exekutor dosud nezajistil mobiliární soupis, ani se nepokusil o provedení mobiliární exekuce; tyto skutečnosti však nelze klást k tíži povinnému. Postup soudního exekutora v projednávané věci vede pouze k navyšování nákladů exekuce, neboť za posledních deset let trvání exekuce nebyl zjištěn žádný majetek povinného, jehož hodnota by dostačovala alespoň ke krytí nákladů exekuce a je zjevné, že exekuční řízení nemůže pro nemajetnost povinného naplnit svůj účel. Povinný dále namítá, že další proti němu vedená exekuce ve věci oprávněné AB-CREDIT a.s., vedená u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 Nc 3289/2006, byla pro nemajetnost povinného zastavena a toto rozhodnutí o zastavení exekuce bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2018, č. j. 29 Co 60/2018. Vzhledem k identickému skutkovému a právnímu stavu v obou případech bylo napadeným rozhodnutím odvolacího soudu v projednávané věci zasaženo do práva povinného na spravedlivý proces, neboť rozhodl v rozporu se zásadou, že soudy mají obdobné případy rozhodovat obdobně. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření namítla, že závěry o nemajetnosti povinného je oprávněn činit především soudní exekutor, který ve své zprávě sám uvedl, že návrh povinného na zastavení exekuce je předčasný, jelikož doposud provádí šetření za účelem zjištění majetku povinného, a ztotožnila se i se stanoviskem soudního exekutora, že s ohledem na dobrý zdravotní stav povinného, rekordně nízkou nezaměstnanost a případně důchodový věk povinného lze očekávat, že povinný bude mít příjmy (případně starobní důchod), které budou exekučně postižitelné. Oprávněná rovněž namítla, že délka exekučního řízení se odvíjí od výše vymáhané pohledávky a schopnosti a ochotě povinného dluh uhradit a nelze ji v projednávané věci hodnotit jako nepřiměřenou. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného jako nepřípustné odmítl, případně aby je zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na otázce, zda při posuzování důvodu pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. lze vycházet pouze ze zprávy exekutora o dosavadním průběhu exekuce, nebo zda je na místě provádět vlastní a na zprávě exekutora o dosavadním průběhu exekuce nezávislé procesní dokazování, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je opodstatněné.
Dovolací soud již dříve uzavřel, že podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a exekutor návrhu nevyhoví, je soud povinen o tomto návrhu rozhodnout. Odvolacím soudem vyžádaná zpráva exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce, slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, když je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016). Výše uvedeným dovolací soud nezpochybňuje, že jestliže exekutor dosud neuskutečnil všechny úkony, od nichž lze očekávat zjištění majetku povinného a následně alespoň uspokojení nákladů exekuce a alespoň zčásti i realizaci vymáhaného plnění, je na místě návrh povinného na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zamítnout pro předčasnost, neboť soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného (např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011). Nicméně je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak exekuční soud musí na základě vlastních zjištění (jež se neomezí jen na obecné konstatování věku povinného) posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018).
Z rozhodnutí odvolacího soudu a z rozhodnutí soudu prvního stupně (na které odvolací soud jako na věcně správné odkázal) se podává, že jediným skutkovým zjištěním soudů obou stupňů načerpaným přímo z obsahu exekučního spisu byl poznatek, že exekutor stále provádí lustrace ohledně majetku povinného a že dosud nebyly vyčerpány všechny způsoby provedení exekuce. Ve zbytku odvolací soud (i soud prvního stupně) vycházel pouze ze zprávy soudního exekutora, ze které zjistil, že „návrh na zastavení exekuce je předčasný, neboť soudní exekutor dosud neukončil šetření ohledně majetku povinného a neprovedl pokus o mobiliární exekuce“, že „povinný se aktivně uchází o zaměstnání a lze důvodně předpokládat, že bude v dohledné době zaměstnán či bude mít jiný zdroj příjmů a bude tak schopen hradit jak náklady exekuce, tak i vymáhanou pohledávku“. Odvolací soud (a stejně tak i soud prvního stupně) však uvedené skutečnosti sám neprověřoval prostřednictvím dalších důkazních prostředků, na jejichž základě by samostatně a bez ohledu na sdělení exekutora zjistil, jaké jsou perspektivy dalšího vedení exekuce. Z rozhodnutí odvolacího soudu neplyne, že by při svém rozhodování (alespoň na základě obsahu spisu) zjišťoval, zda skutečně a případně z jakého důvodu si exekutor dosud neučinil ucelený přehled o majetkové situaci povinného a z jakého důvodu nevydal exekuční příkazy, jimiž by se postihl dostupný hodnotnější majetek povinného (například zmiňovanou mobiliární exekucí). Za těchto okolností je rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce předčasné.
Při opětovném vyhodnocení, zda má být exekuce zastavena, soud nepřehlédne, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému, a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014). Současně ale nelze vést exekuci věčně (srov. např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 3. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu