ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.102.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 102/2019-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. G. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Tyršova č. 1714/27, proti žalované Správě pohledávek OKD, a. s. se sídlem v Karviné – Dolech, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, zastoupené JUDr. Renátou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hradišťská č. 119, o 280 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 21/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2018 č. j. 16 Co 187/2017-159, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Renáty Kadlubcové, advokátky se sídlem v Českém Těšíně, Hradišťská č. 119.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2018 č. j. 16 Co 187/2017-159 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že v posuzovaném případě nebyly dány důvody k nařízení revizního znaleckého posudku) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§125, §127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který mu soud vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, případně, nesplnil-li jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě, aby vypracoval nový posudek. Dospěje-li soud k závěru o negativním výsledku tohoto vysvětlení, vyžádá ve smyslu ustanovení §127 odst. 2 o. s. ř. tzv. revizní znalecký posudek (srov. například zprávu býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980 sp. zn. Cpj 161/79, uveřejněnou pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009 sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2939/2013).
Z uvedených závěrů, k nimž dovolací soud ve své rozhodovací praxi dospěl, vyplývá, že důvodem pro nařízení revizního znaleckého posudku není sama o sobě skutečnost, že účastník řízení, který se závěry znaleckého posudku vypracovaného v řízení nesouhlasí, není vzhledem ke svým osobním a majetkovým poměrům schopen „nechat vypracovat svůj soukromý znalecký posudek“, který by jeho pochybnosti potvrdil. Naopak za situace, kdy (stejně jako soud prvního stupně) neměl pochybnosti o „věcné správnosti znaleckého posudku MUDr. Jana Boháče, neboť znalec zejména v rámci výpovědi před soudem prvního stupně své závěry přesvědčivě a logickým způsobem odůvodnil“, a nejedná se o případ „několika rozporných posudků“ nebo situaci, „předloží-li účastník k důkazu znalecký posudek zpracovaný znalcem mimo řízení, přičemž závěry tohoto znaleckého posudku jsou nesouladné se závěry znalce ustanoveného soudem v průběhu řízení“, odvolací soud v souladu s těmito závěry soudní praxe považoval vypracování revizního znaleckého posudku „za nadbytečné“.
Nesouhlasí-li dovolatel se závěry znaleckého posudku MUDr. Jana Boháče (zejména se závěrem o ustálení zdravotního stavu žalobce po úrazu ze dne 22. 7. 1996 ke dni 3. 11. 1996, neboť „žalobce utrpěl další úraz dne 4. 11. 1996 právě v důsledku špatného stavu ruky, jenž byl zapříčiněn jeho červencovým úrazem“, a závěrem, že znalec „nevidí žádnou časovou ani příčinnou souvislost nálezu MR z roku 2015 s úrazem r. 1996“ a že „odchylky na MR v r. 2015 jsou z důvodu obecného onemocnění“), uplatnil tím jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Ani tyto námitky, z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., proto nezakládají přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení.
Předestírá-li dovolatel právní otázku, zda součástí nákladů ustanoveného zástupce (advokáta) jsou náklady, které tento zástupce vynaložil na znalecký posudek vypracovaný mimo řízení, pak přehlíží, že na vyřešení této právní otázky napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, neboť jím o takovém hotovém výdaji zástupce ustanoveného žalobci (který tento zástupce ve skutečnosti nevynaložil) nebylo rozhodováno.
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení účastníků a státu, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Se zřetelem k ustanovení §243b o. s. ř., podle kterého je v dovolacím řízení výslovně vyloučeno, mimo jiné, i užití ustanovení §107a o. s. ř. [pro rozhodnutí o dovolání je rozhodující stav, jaký tu byl v obě vyhlášení (vydání) napadeného rozhodnutí, a není možné zohlednit případné změny, k nimž by později došlo a které by jinak vyžadovaly postup podle ustanovení §107a o. s. ř.], Nejvyšší soud nepřihlížel k návrhu dovolatele (žalobce) ze dne 3. 5. 2018, jímž navrhl, aby do řízení na místo žalované společnosti Správa pohledávek OKD, a. s., IČO 26863154, vstoupila společnost OKD, a. s., IČO 05979277, do jejíhož základního kapitálu byl jako nepeněžitý vklad vložen smlouvou o vkladu obchodního závodu ze dne 27. 3. 2018 obchodní závod žalované, včetně závazku žalované odpovídajícího pohledávce žalobce uplatňované v tomto řízení. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 14. 2. 2018, tedy před uzavřením uvedené smlouvy o vkladu obchodního závodu ze dne 27. 3. 2018, není možné změny zohlednit a rozhodnout o návrhu na procesní nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř. K úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží (srov. §41a odst. 3 o. s. ř.), a proto Nejvyšší soud o tomto návrhu dovolatele nerozhodoval.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu