ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1151.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1151/2019-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce K. S. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Patrikem Graňákem, advokátem se sídlem v Karviné, Svatováclavská č. 97/6, proti žalované České republice – Nejvyššímu kontrolnímu úřadu , se sídlem v Praze 7, Jankovcova č. 2, IČO 49370227, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1055/1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 210/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. června 2018 č.j. 16 Co 69/2018-155, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.6.2018 č.j. 16 Co 69/2018-155 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr, že uplatnění námitky promlčení žalovanou není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce rozporu námitky promlčení s dobrými mravy srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.8.2002 sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2011 sp. zn. 21 Cdo 85/2010 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.3.2014 sp. zn. 21 Cdo 389/2013, a v nich vyjádřený právní názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje, a že uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, přičemž tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu