ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1569.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1569/2019-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce V. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Zálišem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Nádražní náměstí č. 299/8, proti žalovanému P. K. se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem v Tachově, náměstí Republiky č. 58, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 273/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. ledna 2019, č. j. 12 Co 286/2018-74, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Záliše, advokáta se sídlem v Mariánských Lázních, Nádražní náměstí č. 299/8.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2019, č. j. 12 Co 286/2018-74, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke skutkovému vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, který byl uveřejněn pod č. 35/1998 v časopise Soudní judikatura, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4883/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4902/2014, podle kterých v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru musí být jeho důvod uveden tak, aby bylo nepochybné, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být zaměstnancem porušena, aby se zaměstnanec mohl účinně bránit a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit; k otázce výkladu projevu vůle srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 1996, sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný pod č. 29/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo - ve vztahu k vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru – již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný pod č. 35/1998 v časopise Soudní judikatura, a v nich uvedený právní názor, že výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno, a že pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji, výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3480/2016 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016)] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Namítá-li žalovaný s poukazem na „judikáty Nejvyššího soudu č. 21 Cdo 949/2013, č. 21 Cdo 244/2013, a č. 21 Cdo 2521/2013“, že se odvolací soud při řešení výkladu právního jednání a otázky specifikace důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.), potom pomíjí, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s právními závěry v těchto rozhodnutích přijatými; soud však ve zmiňovaných věcech vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu