ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1744.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1744/2019-504
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu platu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 231/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2019 č. j. 23 Co 344/2018-446, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019 č. j. 23 Co 344/2018-446 není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Přestože dovolatel namítá nesprávné právní posouzení otázky, „zda měla být žalovaná vyzvána ve smyslu ust. §133a odst. 1 občanského soudního řádu dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení na základě světového názoru žalobce, respektive konkrétního projevu světového názoru žalobce formou pravdivé výpovědi před orgány činnými v trestním řízení ve věci podezření ze zmanipulování veřejné zakázky“, ve skutečnosti je podstatou jeho dovolání nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů, že v důsledku řádně přijaté organizační změny k tomu oprávněným zaměstnancem došlo k částečné změně úkolů zaměstnavatele, k řádnému rozhodnutí o snížení stavu zaměstnanců na úseku, ve kterém byl žalobce zařazen, že v důsledku této organizační změny se žalobce stal nadbytečným, neboť zaměstnavatel sledoval zvýšení efektivnosti práce, přesun části kompetencí na jiné osoby (vymáhání pohledávek exekutorem), a že „z obsahu spisu se nepodává, že podání oznámení a následně vysvětlení žalobcem před Generální inspekcí bezpečnostních sborů v září 2012 a březnu 2013 mělo věcnou a časovou souvislost s podáním výpovědi žalobci“, a se způsobem, jakým soudy k těmto skutkovým zjištěním dospěly (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěly, a s neprovedením všech žalobcem navržených důkazů). Dovolatel předestírá vlastní skutkové závěry, že zrušení pracovního místa a výpověď žalobci „se tak důvodně jeví jako postih za podání vysvětlení před orgány činnými v trestním řízení a upozornění zaměstnavatele na podezření ze zmanipulování veřejné zakázky“ a že žalobce „dostal účelovou výpověď z pracovního poměru“, na nichž pak buduje své vlastní, od soudů odlišné právní posouzení věci.
Protože námitky uplatněné žalobcem nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky jeho dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu