ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1845.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1845/2019-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně M. L. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, proti žalované CASPER CONSULTING a. s. se sídlem v Praze 1, Olivova č. 2096/4, IČO 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, o určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 62/2018, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2018 č. j. 19 Co 370/2018-159, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2018 č. j. 19 Co 370/2018-159 jako dovolání podané neoprávněnou osobou.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věta první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Žalovaná napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí jejího návrhu na přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí ve věci Okresního soudu v Příbrami vedené pod sp. zn. 1 E 227/99. Jak soud prvního stupně (v poučení), tak soud odvolací zcela přehlédly, že proti usnesení o zamítnutí návrhu na přerušení řízení podle ustanovení §109 a §110 o. s. ř. není odvolání přípustné [srov. ustanovení §202 odst. 1 písm. g) o. s. ř.]. Přípustnost odvolání nemůže založit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001 sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, roč. 2001). Odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně tak mohlo být jedině odmítnuto podle ustanovení §218 písm. c) o. s. ř.; tento procesní imperativ nemůže překročit ani dovolací soud. Jinak řečeno, dovolací soud nemůže přivodit procesnímu zájmu žalované (přerušení řízení) příznivější rozhodnutí, neboť i kdyby shledal její dovolání přípustným podle ustanovení §237 o. s. ř., nemohl by rozhodnout jinak, než usnesení odvolacího soudu změnit a odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně odmítnout. Zůstane tedy vždy procesní stav, že návrh žalované na přerušení řízení je zamítnut. V této specifické procesní situaci tak není splněna podmínka odstranitelnosti újmy dovolacím soudem a právo podat dovolání tak nelze žalované (byť procesně neúspěšné) přiznat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu