ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.186.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 186/2019-599
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. D. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované Městské části Praha 10 se sídlem úřadu městské části v Praze 10 - Vršovicích, Vršovická č. 1429/68, IČO 00063941, zastoupené JUDr. Karlem Codlem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchově, U Nikolajky č. 833/5, o 1 226 441,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 315/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2018 č. j. 62 Co 391/2016-479, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018 č. j. 62 Co 391/2016-479 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [napadený rozsudek odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci - vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018 č. j. 21 Cdo 5141/2017-385; k otázce přiznání náhrady mzdy v situaci, kdy zaměstnanec vykonává práci pro jiného zaměstnavatele, dále srov. například právní názory uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, který byl uveřejněn pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3787/2014, na které dovolací soud odkazoval již ve svém předchozím rozhodnutí vydaném v této věci a ve kterých byl vysloven právní názor, že oznámil-li zaměstnanec po podání výpovědi z pracovního poměru zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, a neumožnil-li mu zaměstnavatel, aby konal (až do pravomocného skončení soudního řízení o neplatnost výpovědi nebo do doby, než dojde k platnému rozvázání pracovního poměru jinak) práce podle pracovní smlouvy, má zaměstnanec nejen nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku (srov. §69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů), ale i možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele, musí však svůj nový pracovněprávní vztah sjednat buď na dobu určitou (na dobu trvání sporu), nebo jiným ujednáním zajistit, aby mohl znovu nastoupit do práce u svého zaměstnavatele, jakmile se stane pravomocným rozhodnutí soudu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru; k otázce výkonu práva v rozporu s dobrými mravy srov. například dovolacím soudem již také zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1582/2012] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, kterými dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. (nesouhlasí-li se skutkovými závěry odvolacího soudu, že žalobce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, a že pracovněprávní vztahy žalobce u jiných zaměstnavatelů byly sjednány tak, aby žalobce mohl znovu nastoupit do práce u žalované, jakmile se stane pravomocným rozhodnutí soudu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, a se způsobem, jakým k nim dospěl).
V části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu