ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2136.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 2136/2019-319
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce K. U. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Sýkorou, advokátem se sídlem v Příbrami, Zahradnická č. 74, proti žalované TONI CAR TRANSPORT, s.r.o. , se sídlem v Říčanech, U Disku č. 2346/1, IČO 26428725, zastoupené Mgr. Sylvou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Velehradská č. 88/1, o 19.458,- Kč s příslušenstvím a 14.928,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 7 C 257/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2018 č. j. 102 Co 12,13/2018-286, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
12.463,- Kč tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Sylvy Sedláčkové, advokátky se sídlem v Praze, Velehradská č. 88/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018 č. j. 102 Co 12,13/2018-286 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr, že „bylo-li zjištěno, že žalobce převzal od žalované (nad rámec mzdy stanovené ve mzdovém výměru) částku 356.353,- Kč“, bylo na žalobci, aby prokázal své tvrzení, že se jedná o jeho mzdový nárok vyplývající z ústní dohody účastníků o „tzv. kilometrovném“ (a nikoli – jak tvrdí žalovaná – o touto žalobou požadované stravné), a že neunesl-li žalobce důkazní břemeno o tomto svém tvrzení, muselo být rozhodnuto ve věci samé v jeho neprospěch] je v otázce, který z účastníků měl unést důkazní břemeno o svém tvrzení a který z nich tedy měl povinnost snášet následky neunesení důkazního břemene, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce rozložení důkazního břemene srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, s. 372, a v něm vyslovený právní názor, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, a že jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí; k následkům neunesení důkazního břemene srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 762/2001, uveřejněný pod č. 86 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, v němž dovolací soud uzavřel, že důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch, a že smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením §120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že žalobce „neprokázal“ své tvrzení „o ústním sjednání pohyblivé složky mzdy v podobě tzv. kilometrovného“, a předestírá-li vlastní hodnocení důkazů] dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Namítá-li žalobce porušení práva na spravedlivý proces, a že mu jako „slabší straně (zaměstnanci žalované) měla být poskytnuta daleko vyšší ochrana jeho práv“, pak přehlíží skutečnost, že ani právo na spravedlivý proces, ani zásadu zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance vyplývající z ustanovení §1a písm. a) zák. práce nelze interpretovat tak, že by znamenaly právo na příznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího. Pokud dovolatel v řízení neunesl své důkazní břemeno ohledně prokázání rozhodných skutkových tvrzení, nemůže nyní shledávat v právním řešení předmětného sporu (provedeném v řádném soudním řízení) porušení svých základních práv.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu