ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2292.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 2292/2018-419
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K&T Servis s. r. o. se sídlem v Nasavrkách, Libáň č. 29, IČO 27477401, zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická č. 163/18, proti žalovanému T. S. , narozenému XY, bytem XY, o 251 271,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 104 EC 396/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. listopadu 2017 č. j. 22 Co 165/2017-380, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2017 č. j. 22 Co 165/2017-380 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho právní závěr o tom, že čerpání pohonných hmot (motorové nafty) zaměstnancem za užití zaměstnavatelem mu svěřené čipové (tankovací) karty v množství (objemu), které převyšuje normovanou spotřebu zaměstnancem užívaného vozidla, není schodkem na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Odpovědnost zaměstnance za schodek na hodnotách, které byly zaměstnanci svěřeny k vyúčtování, patří ke zvláštnímu druhu pracovněprávní odpovědnosti za škodu, která se vyznačuje zpřísněnými podmínkami ve vztahu k odpovídajícímu subjektu, tj. zaměstnanci. Odpovědnost za tuto škodu vzniká, prokáže-li zaměstnavatel, že uzavřel se zaměstnancem platnou dohodu o odpovědnosti a že na hotovosti, ceninách, zboží, zásobách materiálu nebo jiných hodnotách (dále též „hodnotách“), které zaměstnanci svěřil k vyúčtování, vznikl schodek. U tohoto druhu odpovědnosti zaměstnavatel není povinen prokazovat zavinění zaměstnance (srov. §250 odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2011 – dále jen „zák. práce“). Zavinění zaměstnance na vzniku škody se předpokládá, takže zaměstnanec se odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zprostí zcela, popř. částečně, jen jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění (§252 odst. 4 zák. práce).
Je mimo pochybnost, že možnost zvýšené odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení §252 odst. 1 zák. práce je žádoucí při výkonu každého zaměstnání, v rámci něhož je nutné, aby zaměstnancům byly svěřeny určité hodnoty, s nimiž sami disponují a hospodaří a které jsou povinni ve stanoveném období vyúčtovat. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách přejímá zaměstnanec na základě písemné dohody o odpovědnosti, která musí obsahovat závazek zaměstnance převzít odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat (přesné vymezení hodnot, za které zaměstnanec převzal odpovědnost, zde není nutné). Zákoník práce v ustanovení §252 odst. 1 formou demonstrativního výčtu uvádí hodnoty, kterých se má odpovědnost za schodek týkat. Jsou to hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu. Jde-li o vydávání cenin a přijímání peněz za tyto ceniny, může se týkat zvýšená odpovědnost například zaměstnanců ve spojích, prodavačů losů nebo vstupenek do divadel, kin či na jiné kulturní akce, zaměstnanců, jimž jsou za účelem plnění pracovních povinností poskytovány poukázky na pohonné hmoty, nebo také – jako v případě žalovaného v projednávané věci – zaměstnanců, kterým je svěřena tzv. čipová (tankovací) karta (ke shora uvedenému srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3574/2011).
Kontrola, kterou se zjišťuje úplnost hodnot svěřených zaměstnanci, se provádí vyúčtováním, tj. srovnáním účetního stavu se skutečným stavem. Schodek ve smyslu ustanovení §252 odst. 1 zák. práce, zjištěný touto kontrolou, pak vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které se odpovědný zaměstnanec zavázal vyúčtovat. Rozumí se jím rozdíl mezi skutečným stavem svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a údaji účetní evidence, o který je skutečný stav nižší než účetní stav, nevyjímaje ani schodky na finančních prostředcích (srov. Stanovisko k uplatňování ustanovení zákoníku práce o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, uveřejněné pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1976).
Schodek bývá zpravidla zjišťován inventarizací jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným (nižším) stavem majetku a závazků. Zaměstnavatel však může jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování, a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách. V obou případech, bez ohledu na to, jakým způsobem je schodek prokazován, z podstaty věci vyplývá, že schodek vyjadřuje skutečnost, že – i když není možné zjistit, kdy, popřípadě jakým způsobem, schodek (manko) na svěřených hodnotách vznikl – hodnoty, které se odpovědný zaměstnanec zavázal vyúčtovat, chybí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2007 sp. zn. 21 Cdo 920/2006, uveřejněný pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1360/2005).
V posuzovaném případě bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že žalovaný, který byl u žalobce zaměstnán jako „řidič-opravář“, převzal podle dohody o „hmotné“ odpovědnosti ze dne 26. 1. 2009 odpovědnost kromě jiného „za schodek vzniklý vyúčtováním nákupu na kreditní kartu“. Jestliže však v období od února 2009 do září 2009 čerpal na tankovací kartu (podle tvrzení žalobce navíc oproti normované spotřebě kamionu zn. XY) pohonné hmoty v objemu 12 045,93 litrů v celkové ceně nejméně 251.271,93 Kč, potom žádný rozdíl mezi účetním a fyzickým stavem nevznikl. Není zde žádný rozdíl mezi skutečně fyzicky nakoupenou naftou a částkou, která byla na nákup vynaložena.
Tvrdí-li dovolatel, že vynaložená částka byla přemrštěná a neodpovídala normované spotřebě vozidla, potom odvolací soud správně přisvědčil soudu prvního stupně, že rozdíl mezi normovanou a vykázanou spotřebou může být skutečnou škodou, kterou je třeba posuzovat podle ustanovení §250 zák. práce o obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu. Žalobce tím, že zpochybňuje toto právní posouzení, ve skutečnosti (implicitně) napadá skutkový závěr odvolacího soudu, že v řízení neprokázal, že „nadspotřeba“ nafty vznikla úmyslným jednáním žalovaného spočívajícím v tom, že naftu nepoužil pro provoz vozidla, ale pro potřebu svoji, popřípadě ve prospěch třetích osob, a uplatnil tak jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.; ani tyto námitky, z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., proto nezakládají přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. V části, ve které dovolání směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o odměně a náhradě hotových výdajů žalovanému ustanovené zástupkyně, dovolatel nevymezil předpoklady přípustnosti ani důvod dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu