ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2539.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 2539/2019-490
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce A. A., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, proti žalovanému Oracle Czech s. r. o. se sídlem v Praze 5, U Trezorky č. 921/2, IČO 61498483, zastoupenému Mgr. Ondřejem Chladou, advokátem se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 1550/15a, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o určení, že pracovní poměr trvá, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. března 2016 č. j. 10 C 1/2015-205 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2016 č. j. 23 Co 255/2016-267, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 1/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2019 č. j. 23 Co 38/2019-467, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2019 č. j. 23 Co 38/2019-467 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 7. 1967 sp. zn. 4 Cz 81/67, uveřejněné pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3530/2007 nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2839/2009, ze kterých vyplývá, že skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) a současně jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost; pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě, nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Předestírá-li dovolatel (jako dosud dovolacím soudem nevyřešenou) otázku, „zda je možné, objeví-li se nové důkazy, skutečnosti či rozhodnutí, které účastník nemohl použít bez svého zavinění, byť tento pouze důvodně předpokládá existenci takových důkazů a nezná jejich přesný obsah, bez dalšího uzavřít, že takový důkaz nemůže, alespoň pravděpodobně, přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí“, pak přehlíží, že v projednávané věci, v níž se žalobce domáhá obnovy řízení z důvodu, že jsou zde „nové“ důkazy, jimiž má být prokázáno, že žalovanému jednáním žalobce nemohla vzniknout jakákoliv škoda, a které pro něj mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, soudy svůj závěr, že provedení žalobcem navrhovaných důkazů by objektivně nemohlo přinést příznivější rozhodnutí pro žalobce, odůvodnily (mimo jiné) též tím, že „všechny důkazy navrhované žalobcem v rámci rozhodování o povolení obnovy řízení“ by nebyly způsobilé „zvrátit dosavadní závěry předchozího pravomocného rozhodnutí o intenzitě porušení povinností žalobce, které mělo za následek platné okamžité zrušení pracovního poměru žalobce ze strany zaměstnavatele“, neboť „již v předchozím pravomocném rozhodnutí“ byla řešena otázka neprovedení důkazu obsahem smlouvy mezi žalovaným a American Express Services Europe Limited o poskytování a používání „firemních karet“, avšak soudy obou stupňů nepokládaly tento návrh za opodstatněný a ve svých skutkových i právních závěrech vycházely z blíže specifikovaných jiných listinných důkazů a dovodily, že otázka rizika škody a její výše není klíčová pro závěr o dostatečné intenzitě porušení povinností žalobce. Rovněž Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 8. 2017 č. j. 21 Cdo 1096/2017-314 vyslovil závěr, že okolnost, zda žalobce svým jednáním způsobil žalovanému škodu (majetkovou újmu), popřípadě zda přímo žalovanému nebo jinému subjektu od žalovaného odlišnému vznik škody (majetkové újmy) hrozil, není v projednávané věci vzhledem k povaze jednání žalobce a k intenzitě porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci rozhodující, neboť podstatně významnější než existence rizika vzniku škody (majetkové újmy) způsobené žalovanému (popřípadě třetí osobě odlišné od žalovaného) a její případná výše je v posuzovaném případě narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi žalobcem a žalovaným a zpochybnění spolehlivosti žalobce, který úmyslně opakovaně porušoval povinnost nepoužívat „služební“ kreditní kartu pro soukromé účely a povinnost uhradit dluh do splatnosti.
Protože v projednávané věci soudy neuzavřely, že provedení žalobcem navrhovaných důkazů by nemohlo přinést příznivější rozhodnutí pro žalobce, „bez dalšího“ jen na základě skutečnosti, že žalobce „pouze důvodně předpokládá existenci takových důkazů a nezná jejich přesný obsah“ (jak se dovolatel snaží soud přesvědčit nastolením výše uvedené právní otázky), rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení dovolatelem kladené právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nezávisí.
V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu