ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2636.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 2636/2019-369
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky č. 39/2, proti žalované Kofola a.s. , se sídlem v Krnově, Pod Bezručovým vrchem, Za Drahou č. 165/1, IČO 27767680, zastoupené Mgr. Jakubem Oniskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7, o 144.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 11 C 10/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2019 č. j. 16 Co 169/2018-337, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
12.463,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jakuba Oniska, advokáta se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2019 č. j. 16 Co 169/2018-337 ve výroku o věci samé není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti ve sporu o zaplacení mzdy za práci přesčas srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4166/2015 nebo obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, uveřejněný pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2013, na které poukazuje rovněž odvolací soud v projednávané věci] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud prvně jmenovaným „judikátem vůbec neřídil“, jestliže žalobce „nesprávně vyzval k prokazování konkrétní práce, kterou při každém přesčase konal“, potom ve svých úvahách zaměňuje evidenci pracovní doby ve smyslu ustanovení §96 odst. 1 zák. práce, kterou žalovaná „za rozhodné období soudu doložila“ a z níž je patrné, že žalobcem požadované nároky z titulu práce přesčas nevznikly, a tzv. evidenci docházky do zaměstnání (v daném případě představovanou výstupy ze systému ComInfo), která slouží toliko ke kontrole příchodů a odchodů na (z) pracoviště a – jak správně uvedl odvolací soud – „označuje, jakou dobu se zaměstnanec zdržuje na pracovišti, případně v objektu zaměstnavatele, nikoli skutečně odpracovanou dobu“, a proto „nemůže být bez dalšího podkladem pro právo žalobce na dosaženou mzdu a příplatek“.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že žalobcem předložená „evidence“ je „pouze elektronickou evidencí docházky za účelem kontroly docházky (příchodu a odchodu) na pracoviště“, a předestírá-li vlastní hodnocení důkazů], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Z výslovného vyjádření žalobce, že podává dovolání „proti všem výrokům“ napadeného rozsudku, je zřejmé, že dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu rovněž v části, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Ani v tomto směru však není dovolání žalobce přípustné [srov. §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu