ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2680.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 2680/2019-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné, Ciolkovského č. 282/24, proti žalované OKD, a.s. , se sídlem v Karviné, Dolech, Stonavská č. 2179, IČO 05979277, zastoupené JUDr. Renátou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hradišťská č. 119, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 144/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2019 č. j. 16 Co 192/2018-51, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Richtera, advokáta se sídlem v Karviné, Ciolkovského č. 282/24.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019 č. j. 16 Co 192/2018-51 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016 sp.zn. 21 Cdo 2400/2014, uveřejněný pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2017, ze kterého vyplývá, že dosáhl-li zaměstnanec nejvyšší přípustné expozice, je zaměstnavatel podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zák. práce povinen převést zaměstnance na jinou práci, kde již nedochází k dalšímu načítání nejvyšší přípustné expozice, nebo (nemá-li zaměstnavatel takovou práci) rozvázat se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) zák. práce; skutečnost, že podle rozhodnutí Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje mohou určití zaměstnanci, kteří již dosáhli 100% NPE, dále pracovat na důlních pracovištích, na kterých dochází i nadále k načítání nejvyšší přípustné expozice, na uvedeném závěru nic nemění, neboť krajské hygienické stanici nepřísluší rozhodovat o tom, jakou práci může zaměstnanec po dosažení nejvyšší přípustné expozice vykonávat) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Poukazuje-li dovolatelka na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2006 sp. zn. 1 Cdo 274/2005 a ze dne 9. 2. 2006 sp. zn. 2989/2005, v souladu s nimiž by mělo být podle jejího názoru v projednávané věci rozhodnuto, pak přehlíží, že dovolací soud v jí zmiňovaných věcech vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než v projednávané věci, a řešil i jiné právní otázky (otázku rizikové práce ve vztahu k nároku na zvláštní příspěvek horníkům); jeho závěry proto nelze na projednávanou věc vztáhnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu