ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2969.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 2969/2019-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně J. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Mgr. Jaroslavem Grincem Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Mikovcova č. 476/10, proti žalované M. se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 48, o zaplacení 447.228,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 C 45/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. března 2019, č. j. 10 Co 195/2018-151, ve znění usnesení ze dne 28. května 2019, č. j. 10 Co 195/2018-157, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Linharta, advokáta se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 48.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 10 Co 195/2018-151, ve znění usnesení ze dne 28. 5. 2019, č. j. 10 Co 195/2018-157, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.
Dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale zpochybňuje především skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že vyplacení odměny ve výši 244.000,- Kč není plněním poskytnutým žalobkyni za práci, neboť se jednalo o plnění poskytnuté na základě rozhodnutí zřizovatele XY ze dne 24. 8. 2015, č. 264/2015 a dohody uzavřené mezi XY a žalobkyní – „poskytnutým ve snaze vyřešit personální situaci“ vzniklou poté, co vzhledem k rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 180/2012 o neplatnost odvolání žalobkyně z funkce ředitelky žalované, nastala situace, že u žalované působily dvě ředitelky, a že mělo-li podle dopisu tajemnice městského úřadu XY ze dne 25. 8. 2015 být toto plnění žalobkyni přiznáno podle ustanovení §134 zákoníku práce jako odměna za dlouholeté působení ve funkci ředitelky, jednalo se o „zástupné zdůvodnění“, jehož uvedením „byl zastírán skutečný důvod“ pro výplatu uvedené částky; žalobkyně dále zpochybňuje správné hodnocení důkazů odvolacím soudem (že „svědecká výpověď tajemnice XY byla účelová, rozporuplná a zjevně nepravdivá“, že „závěry odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování“ a že „mimořádná odměna byla podle projevu vůle zřizovatele řádně vyplacena jasně podle §134 zák. práce“), předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „mimořádná odměna udělená žalobkyni prokazatelně podle §134 zák. práce bude započtena do jejího průměrného platu a z takto vyčísleného průměrného platu bude vypočteno i odstupné“). Nastolená otázka, že „odvolací soud se dostatečně nevypořádal s výkladem projevu vůle veřejnoprávní korporace“ proto přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nezakládá.
Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky dovolatelky, že „odvolací soud se nevypořádal s procesními vadami soudu prvního stupně“, že „soud prvního stupně nesprávně poučil svědkyni (XY), nevyřešil otázku mlčenlivosti této svědkyně“ a že „procesně je předmětný soudní spor neuchopitelný, nepřezkoumatelný a zmatečný“, ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Lze poukázat na to, že Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu