ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3059.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 3059/2019-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150, IČO 00001350, proti povinné M. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Saskou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí č. 207/34, pro 17 465 096,48 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, vedené u soudního exekutora Mgr. Stanislava Moláka se sídlem exekutorského úřadu v Havlíčkově Brodě, Bělohradská č. 299, pod sp. zn. 050 EX 1160/18, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. února 2019 č. j. 12 Co 12/2019-74, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2019 č. j. 12 Co 12/2019-74 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k předpokladům, za jakých lze v exekučním řízení rozhodnout o zániku věcného břemene doživotního užívání zřízeného k zastaveným nemovitým věcem, které mají být zpeněženy v exekuční dražbě, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 3178/2016 a v něm vyslovený právní závěr, že splnění předpokladů k rozhodnutí o zániku tzv. excesivních závad (nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni) soud zkoumá v každém jednotlivém případě podle zjištěných konkrétních okolností, přičemž jde-li o nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni, které vzniklo až poté, co již k nemovité věci bylo zřízeno zástavní právo, a bylo-li by zohlednění takové závady ve výsledné ceně prodávané zástavy na újmu (byť i částečného) uspokojení zástavního věřitele, je zpravidla odůvodněn závěr, že jsou dány předpoklady k rozhodnutí o zániku tzv. excesivních závad podle ustanovení §69 exekučního řádu a §336a odst. 2 o. s. ř.] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016 sp. zn. 20 Cdo 316/2016), že soudní exekutor Mgr. Stanislav Molák v usnesení ze dne 22. 11. 2018 č. j. 050 EX 1160/18-61 nerozhodl o tom, zda věcné břemeno doživotního bezplatného užívání zastavených nemovitostí zaniká s náhradou, nebo bez náhrady, přehlíží, že z ustanovení §69 exekučního řádu a §336a odst. 2 o. s. ř. vyplývá oprávnění soudního exekutora rozhodnout o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanovení §336a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., nikoli však jeho povinnost rozhodnout současně o tom, zda uvedená práva zanikají s náhradou, nebo bez náhrady. Za tzv. excesivní závady lze přiznat osobám z nich oprávněným náhradu jen z výtěžku prodeje zástavy, který by zbyl v rozdělované podstatě po plném uspokojení zástavního věřitele, případně dalších pohledávek uspokojovaných při rozvrhu (srov. odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 3178/2016). Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016 sp. zn. 20 Cdo 316/2016 není případný, neboť závěry v něm uvedené vycházejí z jiného stavu věci a jejich podstatou je řešení otázky, zda k zániku závady váznoucí na nemovité věci postačí, aby tato skutečnost byla uvedena pouze v odůvodnění rozhodnutí vydaného podle §336a odst. 2 o. s. ř.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [namítá-li vadu řízení spočívající v tom, že odvolací soud „rozhodoval bez jednání, aniž provedl jakékoli dokazování“ (k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlíží,
ale jen je-li dovolání přípustné)]. Postup odvolacího soudu je navíc v souladu s §254 odst. 8 o. s. ř. a §336a odst. 3 věta druhá o. s. ř. ve spojení s §69 exekučního řádu a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012 sp. zn. 20 Cdo 3649/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1182/2016).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu