ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3489.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 3489/2019-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně T. R. , narozené XY, bytem XY, proti žalované TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a. s. se sídlem v Třinci, Staré Město, Průmyslová č. 1000, IČO 18050646, zastoupené JUDr. Janou Kantorovou, advokátkou se sídlkem v Třinci, Husova č. 401, o odškodnění majetkové újmy, stanovení doživotní renty, odškodnění nemajetkové újmy a „návrhu na insolvenci“, původně vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Nc 6517/2016, nyní u Okresního soudu ve Frýdku- Místku pod sp. zn. 8 C 184/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. května 2017, č. j. Ncp 380/2017-33, jímž rozhodl o určení věcné příslušnosti, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený Krajskému soudu v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2017, č. j. Ncp 380/2017-33, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy, a věc postoupil Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku.
Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně dne 31. 7. 2017 podání označené jako „dovolání“.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §104a odst. 2 o. s. ř. má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit v občanském soudním řádu k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních a s pojmem „soud prvního stupně“ jej tudíž zaměňovat nelze (srovnej mutatis mutandis stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod č. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud o tom, který soud je věcně příslušný k projednání věci, není takové rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně (k tomu srovnej - ve vztahu k rozhodnutí vrchního soudu o vyloučení soudce - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4634/2014) ani rozhodnutím soudu odvolacího (k tomu srovnej - opětovně ve vztahu k rozhodnutí vrchního soudu o vyloučení soudce - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4085/2011 ).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jak vyplývá z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., funkční příslušnost pro projednání odvolání ani dovolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu o věcné příslušnosti není v o. s. ř. upravena, neboť v prvém případě se odvolání pojmově váže na rozhodnutí soudu vydané v řízení v prvním stupni a v druhém se dovolání váže k rozhodnutí odvolacího soudu. Jestliže rozhodnutí nadřízeného soudu, tj. v daném případě Vrchního soudu v Praze, není rozhodnutím soudu prvního stupně ani odvolacího soudu, ale nadřízeného soudu podle §104a odst. 2 o. s. ř., nemůže být podání žalobkyně projednáno jako odvolání, ani jako dovolání.
Jelikož dovolání není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí nadřízeného soudu, o. s. ř. neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu §104 odst. 1 o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém dovolání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4475/2018).
Za situace, kdy zde není – jak je výše uvedeno – soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, č. j. Ncp 380/2017-33, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalobkyně zastavil (§104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
O nákladech tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 11. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu