ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.350.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 350/2019-581
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. V. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem v Praze, Šlejnická č. 1547/13, proti žalovanému ANAMET s. r. o. se sídlem v Praze 5, Kováků č. 26, IČO 25652150, zastoupenému Mgr. Petrou Hruškovou, advokátkou se sídlem Praze 1, Hybernská č. 1009/24, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 381/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2018 č. j. 30 Co 106/2018-515, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petry Hruškové, advokátky se sídlem v Praze 1, Hybernská č. 1009/24.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018 č. j. 30 Co 106/2018-515 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Pro určení počátku běhu dvouměsíční subjektivní lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem, uvedené v ustanovení §58 odst. 1 zákoníku práce, není významné, kdy zaměstnavatel důvod okamžitého zrušení pracovního poměru zjistil. Právní úprava nedává ani prostor pro výklad, že by tato lhůta začala běžet již na základě předpokladu (jakkoliv by byl pravděpodobný), že takový důvod nastane, nebo na základě domněnky, že zaměstnavatel o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem mohl či dokonce musel k určitému datu vědět. Dvouměsíční lhůta, během které musí zaměstnavatel přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru (aby šlo o platný právní úkon), začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru prokazatelně (skutečně) dověděl (srov. ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 725/96, uveřejněný pod č. 6 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 1998 sp. zn. 2 Cdon 600/97, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). Z hlediska dodržení subjektivní lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru (danému žalobkyni dne 17. 7. 2014) uvedené v ustanovení §58 odst. 1 zákoníku práce proto nebylo podstatné to, kdy žalovaný zjistil nesrovnalosti v účetnictví (leden 2014), ale kdy se prokazatelně (skutečně) dověděl o tom, že žalobkyně provedla z účtu žalovaného výběr částek, které nebyly řádně zaúčtovány do hotovostní pokladny vedené žalobkyní, v celkové výši 2 700 000 Kč, že neoprávněně převedla částku 440 963 Kč na svůj účet, že proplácela své soukromé náklady nesouvisející s její pracovní pozicí, že převedla na účet I. H. neoprávněně nad rámec jejích fakturací za zpracování účetní agendy celkově částku 1 356 014 Kč a že nevydávala výdajové pokladní doklady k podpisu při předávání hotovosti zaměstnancům oproti jejich oprávněně uplatňovaným nákladům.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž soudy vycházely při posuzování otázky, zda byla dodržena subjektivní dvouměsíční lhůta podle §58 odst. 1 zákoníku práce (že se jednatel žalovaného dověděl o porušení „pracovní kázně“ žalobkyně až dne 22. 5. 2014, kdy mu Č. předala „podklady po provedené kontrole“), a předestírá-li opačné skutkové závěry (že „žalovaná o tvrzeném důvodu opravňujícímu k okamžitému rozvázání pracovního poměru prokazatelně věděla již na počátku března 2014“), na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „při pokusu o doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, ke kterému došlo dne 17. 7. 2014“, nebyla dodržena subjektivní dvouměsíční lhůta vyplývající z ustanovení §58 zákoníku práce), a namítá-li vady řízení spočívající v tom, že odvolací soud odmítl provést důkaz listinou – protokolem o vysvětlení podaném R. W. a zvukovým záznamem svědecké výpovědi manžela žalobkyně V. (k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice dovolací soud – jsou-li skutečně dány – ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlíží, ale jen je-li dovolání přípustné)].
V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu