ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3649.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 3649/2019-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. B., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Vrajíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 97/29, proti žalovanému České aerolinie a. s. se sídlem v Praze 6 – Vokovicích, Evropská č. 846/176a, IČO 45795908, zastoupenému Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o určení, že pracovní poměr trvá, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 93/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2019 č. j. 30 Co 76/2019-195, takto:
Odkládají se až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci:
a) právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2019 č. j. 30 Co 76/2019-195 v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. srpna 2018 č. j. 8 C 93/2015-147, opravený usnesením ze dne 20. listopadu 2018 č. j. 8 C 93/2015-159, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 11. 2014.
b) vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2019 č. j. 30 Co 76/2019-195 v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. srpna 2018 č. j. 8 C 93/2015-147, opravený usnesením ze dne 20. listopadu 2018 č. j. 8 C 93/2015-159, ve výroku o náhradě nákladů řízení.
c) vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2019 č. j. 30 Co 76/2019-195 ve výroku II., kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokátky Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 9. 8. 2018 č. j. 8 C 93/2015-147 opraveným usnesením ze dne 20. 11. 2018 č. j. 8 C 93/2015-159 zamítl žalobu o určení, „že pracovní poměr žalobce u žalovaného trvá, neboť výpověď z pracovního poměru ze dne 21. 11. 2014 je neplatná“, a žalobu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 11. 2014 a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení
96 558 Kč k rukám advokátky Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 3. 2019 č. j. 30 Co 76/2019-195 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení) ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 11. 2014, a ve výroku o náhradě nákladů řízení a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokátky Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolání směřující proti výroku o věci samé. Dovolatel současně navrhl, aby dovolací soud rozhodl o odkladu právní moci rozsudku odvolacího soudu do rozhodnutí o tomto dovolání. Návrh odůvodnil tím, že se vedle určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru domáhá po žalovaném zaplacení náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru „podle ustanovení §69 odst. 2 zákoníku práce“ (správně §69 odst. 1 zákoníku práce) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 46/2018 a že řízení o náhradu mzdy bylo přerušeno do pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu v tomto řízení, neboť jeho výsledek (opodstatněnost uplatněného nároku) závisel na výsledku tohoto řízení. Výsledek řízení o náhradu mzdy (závěr o věcné opodstatněnosti nároku na náhradu mzdy podle ustanovení §69 odst. 1 zákoníku práce) přitom závisí na rozsudku odvolacího soudu, který byl napaden „tímto dovoláním“; žalobce by tak mohl být napadeným rozsudkem odvolacího soudu závažně ohrožen na svých právech.
Podle ustanovení §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. 6 Cz 5/68, který byl uveřejněn pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980 sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96).
Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti nároku dovolatele na náhradu mzdy podle ustanovení §69 odst. 1 zákoníku práce, jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 11. 2014, kterou dal žalovaný dovolateli. Pravomocný rozsudek, kterým by byla žaloba o náhradu mzdy zamítnuta dříve, než dovolacím soudem bude v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdyby dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatele, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatel mohl být závažně ohrožen ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019 č. j. 30 Co 76/2019-195 v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 8. 2018 č. j. 8 C 93/2015-147, opravený usnesením ze dne 20. 11. 2018 č. j. 8 C 93/2015-159, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 11. 2014, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobce [§243 písm. b) o. s. ř.].
Protože by neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019 č. j. 30 Co 76/2019-195 v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 8. 2018 č. j.
8 C 93/2015-147, opravený usnesením ze dne 20. 11. 2018 č. j. 8 C 93/2015-159, ve výroku o náhradě nákladů řízení, a ve výroku II., kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokátky Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, hrozila dovolateli závažná újma, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost rozhodnutí městského soudu v této části jeho výroku I. a ve výroku II.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu