ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4091.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 4091/2018-344
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Hamplem, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Palackého č. 741, proti žalovaným 1) Královéhradeckému kraji se sídlem krajského úřadu v Hradci Králové, Pivovarské náměstí č. 1245/2, IČO 70889546, zastoupenému Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 104/14, a 2) Barevné domky Hajnice , příspěvkové organizaci se sídlem v Hajnicích č. 46, IČO 00194972, zastoupené Mgr. Michalem Holečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 104/14, o neplatnost odvolání z pracovního místa a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 26/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. června 2018 č. j. 25 Co 103/2018-321, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 363 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Lukáše Nohejla, advokáta se sídlem v Praze 2, Římská č. 104/14.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Holečka, advokáta se sídlem v Praze 2, Římská č. 104/14.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2018 č. j. 25 Co 103/2018-321 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2480/2015, z jehož odůvodnění (mimo jiné) vyplývá, že zaměstnanec, u něhož se pracovní poměr zakládá podle zvláštního právního předpisu nebo podle ustanovení §33 odst. 3 zákoníku práce jmenováním na vedoucí pracovní místo, může být ze svého místa odvolán nebo se ho může vzdát a že odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně; k odvolání zaměstnance, jehož pracovní poměr se zakládá jmenováním, může dojít kdykoli v průběhu pracovního poměru a z jakéhokoli důvodu nebo i bez uvedení důvodu; to neplatí jen tehdy, stanoví-li zvláštní právní předpisy jinak; vymezují-li právní předpisy důvody, pro které lze zaměstnance odvolat (například §12 odst. 1 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), je odvolání učiněné z jiných důvodů nebo bez uvedení důvodů neplatné] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Vzhledem k tomu, že žádný zvláštní právní předpis nevymezuje důvody odvolání ředitele příspěvkové organizace zřízené krajem, mohl být žalobce platně odvolán z pracovního místa ředitele žalovaného 2) bez uvedení důvodu; okolnost, že žalovaný 1) vydal a do sdělovacích prostředků distribuoval tiskovou zprávu, v níž uvedl své pohnutky, které jej vedly k odvolání žalobce z pracovního místa ředitele žalovaného 2), není z hlediska platnosti tohoto právního jednání významná.
Namítá-li dovolatel s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 312/2014, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.), pak přehlíží, že toto rozhodnutí na projednávanou věc nelze vztáhnout, neboť vychází z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než který byl zjištěn v projednávané věci, na nějž dopadá úprava zvláštního právního předpisu [ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 312/2014 soudy posuzovaly platnost odvolání z funkce ředitele školské právnické osoby ve smyslu ustanovení §166 odst. 5 písm. a) a odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění účinném do 13. 11. 2011; z ustanovení §166 odst. 4-6 tohoto zákona přitom vyplývá, že ředitele školské právnické osoby je možné platně odvolat z funkce jen na základě zákonem vymezených důvodů, které musí být v odvolání z funkce uvedeny]. Pravidlo, že odvolání vedoucího zaměstnance z funkce může být provedeno jen ze zákonem stanovených důvodů, které musí být obsaženy v odvolání z funkce, se vztahuje i na odvolání vedoucích úředníků a vedoucích úřadů ve smyslu §12 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V projednávané věci se však
- vzhledem k tomu, že důvody odvolání ředitele příspěvkové organizace zřízené krajem neupravuje žádný zvláštní právní předpis - uplatní obecná právní úprava obsažená v zákoníku práce, která umožňuje odvolat vedoucího zaměstnance, jehož pracovní poměr se zakládá jmenováním, z pracovního místa z jakéhokoli důvodu nebo i bez uvedení důvodu (srov. §73 a §73a zákoníku práce).
V části, v níž dovolatel napadá výrok o náhradě nákladů řízení přiznané žalovanému 2), není dovolání přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 1. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu