ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4169.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 4169/2018-325
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce B. M. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská č. 546/55, proti žalované Mettler – Toledo, s. r. o. se sídlem v Praze 10, Třebohostická č. 2283/2, IČO 60463031, zastoupené Dr. Mgr. Jiřím Taišlem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o 594.228,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 246/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2018, č. j. 30 Co 143/2018-283, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Dr. Mgr. Jiřího Taišla, advokáta se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2018, č. j. 30 Co 143/2018-283, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že příčinná souvislost mezi neplatně sjednanou konkurenční doložkou a skutečností, že žalobce po skončení pracovního poměru nepracoval u konkurence žalované, nebyla dána, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody na straně žalobce, naopak nezaměstnanost žalobce měla jiné příčiny, nežli dodržování konkurenční doložky) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce vzniku škody u zaměstnance, který se řídil neplatnou dohodou o tzv. konkurenční doložce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1773/2008, uveřejněný pod č. 82/2010 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4339/2011, a v nich učiněný právní názor, že, je-li neplatná dohoda o tzv. konkurenční doložce, podle níž zaměstnanec skutečně nevykonával po sjednanou dobu po skončení pracovního poměru výdělečnou činnost, která by byla předmětem činnosti jeho (bývalého) zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a vznikla-li tím zaměstnanci škoda, nemůže být neplatnost právního úkonu zaměstnanci na újmu, pokud ji nezpůsobil výlučně sám; zaměstnavatel je povinen v takovém případě mu vzniklou škodu podle ustanovení §187 odst. 2 zákoníku práce nahradit, za škodu pak zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci pouze za předpokladu, že mezi vzniklou škodou a porušením této právní povinnosti, která se do poměrů účastníků promítla v podobě neplatné dohody o tzv. konkurenční doložce, existuje vztah příčinné souvislosti (tj. bez neplatné konkurenční doložky by škoda nevznikla tak jak vznikla), k otázce předpokladů obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci podle ustanovení §187 odst. 2 zákoníku práce (nyní §265 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce) srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, uveřejněný pod č. 59/2003 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1769/2003, uveřejněný pod č. 10/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nich vyjádřený právní názor, že předpoklady obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci podle ustanovení §187 odst. 2 zákoníku práce (nyní §265 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce) jsou porušení právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednajícími jeho jménem (resp. samotným zaměstnavatelem – fyzickou osobou), vznik škody a příčinná souvislost mezi uvedeným porušením právních povinností a vznikem škody, že ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká, a že všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je v řízení o náhradu škody podle ustanovení §187 odst. 2 zákoníku práce povinen tvrdit (srov. §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a následně prokázat (srov. §101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 o. s. ř.) zásadně žalobce (poškozený zaměstnanec)] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž žalobce v dovolání především zpochybňuje správnost skutkových zjištění (že nezaměstnanost žalobce měla jiné příčiny, nežli dodržování předmětné konkurenční doložky, že žalobce v období před skončením doby, na kterou se neplatná konkurenční doložka vztahovala, ale ani bezprostředně po jeho skončení nehledal zaměstnání u konkurence žalované, a že neprojevoval zájem nastoupit do zaměstnání dříve než od ledna 2014, ačkoliv na straně společnosti BIZERBA tomu nic nebránilo) nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil (že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi neplatnou konkurenční doložkou a vznikem škody na straně žalobce), a předestírá opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu