ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4385.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 4385/2018-204
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého, v právní věci žalobce O. K. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. se sídlem v Praze 4 - Michli, Želetavská č. 1525/1, IČO 64948242, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 9 C 85/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. října 2016, č. j. 8 Co 1457/2016-142, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „zástavní právo zřízené ve prospěch žalovaného smlouvou o zřízení zástavního práva ve formě notářského zápisu ze dne 11. 10. 2007, sepsaného JUDr. Miloslavem Jindřichem, notářem v Benešově, pod XY, NZ XY, vklad povolen dne 12. 10. 2007, pod č. j. V-2711/2007-306, k zajištění pohledávky žalovaného ve výši 3.100.000 Kč s přísl., ke spoluvlastnickému podílu žalobce ve výši id. 1/2 vzhledem k celku na následujících nemovitostech: pozemek parc. č. st. XY o výměře 516 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. XY, objekt bydlení, a současně pozemek parc. č. XY o výměře 545 m², ostatní plocha, to vše zapsáno na LV č. XY pro obec XY, kat. území XY u kat. úřadu pro Jihočeský kraj, kat. pracoviště XY, neexistuje“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že je spoluvlastníkem uvedených nemovitostí a že v katastru nemovitostí je ve prospěch žalovaného zapsáno k tíži těchto nemovitostí zástavní právo k zajištění jeho údajné pohledávky ve výši 3.100.000 Kč s příslušenstvím. Podkladem pro vklad zástavního práva byla smlouva o zřízení zástavního práva notářským zápisem ze dne 11. 10. 2007. V katastru nemovitostí zapsaný stav ale neodpovídá skutečnosti, neboť předmětné zástavní právo nikdy platně nevzniklo. Notářský zápis totiž není formálně ani materiálně vykonatelný, neboť nemá všechny povinné náležitosti. Konkrétní vada spočívá v tom, že způsob ověření totožnosti jednajících osob, uvedený v tomto notářském zápise, neodpovídá ustanovení §64 notářského řádu, které požaduje prokázání totožnosti „platným úředním průkazem“; v daném případě však došlo k jejímu ověření pouze „úředním průkazem“.
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 16. 3. 2016, č. j. 9 C 85/2015-103, žalobu zamítl a rozhodl, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Vyšel z toho, že dne 11. 10. 2007 byla notářem JUDr. Miloslavem Jindřichem sepsána listina nazvaná notářský zápis N XY, NZ XY, která je rozdělena do dvou částí. Část první obsahuje zástavní smlouvu, částí druhou je dohoda o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. Za účastníky listina označuje „J. E., nar. XY, a O. K., nar. XY“ (žalobce) jako zástavce a osoby povinné na straně jedné, a HVB Bank Czech Republic a.s., identifikační číslo 64948242 (žalovaného, nyní s názvem UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s.) jako zástavního věřitele a osobu oprávněnou na straně druhé. Totožnost žalobce byla dle znění listiny ověřena jeho úředním průkazem, stejně tak totožnost J. E. V části první listiny, která se týká zástavní smlouvy, prohlásili účastníci, že dne 8. 10. 2007 uzavřeli Smlouvu o poskytnutí úvěru č. 0804421-070, na základě které je věřitel povinen dlužníkům poskytnout úvěr v částce 3.100.000 Kč a dlužníci jsou povinni tyto peněžní prostředky věřiteli vrátit včetně příslušenství za podmínek uvedených ve smlouvě. Zástavci prohlásili, že mají ve svém podílovém spoluvlastnictví budovu č. p. XY na st. p. č. XY a st. p. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. a obci XY. Zástavci dále prohlásili, že zřizují ve prospěch zástavního věřitele zástavní právo k uvedeným nemovitostem, a to k zajištění pohledávky zástavního věřitele vůči nim ve výši 3.100.000 Kč s přísl. na základě smlouvy o úvěru, jakož i zajištění pohledávek zástavního věřitele z titulu případného odstoupení od smlouvy nebo bezdůvodného obohacení. Zástavní věřitel zástavní právo přijal. Žalobce spolu s J. E. a HVB Bank Czech Republic a. s. podal dne 12. 10. 2007 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště v XY návrh na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí a navrhl, aby byl povolen vklad zástavního práva k budově č. p. XY na st. p. č. XY a st. p. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. a obci XY pro HVB Bank Czech Republic a. s. Vklad práva byl povolen zápisem ve spisu bez vydání písemného rozhodnutí. Úvěr byl žalobcem (a J. E.) čerpán zasláním částky 3.000.000 Kč na účet č. XY a částky 100.000 Kč převodem na účet č. XY. Poskytnutím úvěru v celkové výši 3.100.000 Kč vznikla dlužníkům povinnost úvěr za podmínek stanovených smlouvou věřiteli vrátit, vznikla tedy zástavní smlouvou zajišťovaná pohledávka. K žalobcem tvrzené vadě notářského zápisu uvedl, že zákon pouze v §64 notářského řádu stanoví, že totožnost účastníků musí být prokázána platným úředním průkazem, nevyžaduje však již, aby údaj, že úřední průkaz je platný, byl výslovně vtělen do textu notářského zápisu. Již ze samotné skutečnosti, že totožnost účastníků byla notářem ověřena dle úředních průkazů a notářský zápis byl následně sepsán, vyplývá, že notář považoval totožnost účastníků předloženými úředními průkazy za ověřenou a že tedy považoval tyto úřední průkazy za platné. Připomněl, že jedním z možných způsobů vzniku zástavního práva je smlouva, pro kterou zákon obecně vyžaduje písemnou formu. Zpřísněná forma v podobě notářského zápisu je vyžadována pouze v případech vyjmenovaných v §156 odst. 3 obč. zák., které ale na daný případ nedopadá, neboť zástavní právo bylo zřizováno ve vztahu k nemovitým věcem evidovaným v katastru nemovitostí. Uzavřel, že listina ze dne 10. 11. 2007 obsahující mj. zástavní smlouvu splňuje všechny požadavky kladené zákonem na smlouvu zástavní - má písemnou formu a zároveň obsahuje jak označení zástavy, tak i pohledávky, kterou zajišťuje. Zástavní právo k nemovitostem v ní označeným by tak vkladem do katastru nemovitostí vzniklo i v případě, že by tato listina nemohla být považována za veřejnou (byť za veřejnou tuto listinu považovat lze). Podle této listiny pak byl proveden vklad zástavního práva do katastru nemovitostí.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4. 10. 2016, č. j. 8 Co 1457/2016-142, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2525/2013, týkajícího se výkladu náležitostí listiny sepsané notářem, majících za následek, že bez nich listinu nelze považovat za veřejnou, připomněl, že, uvede-li notář do notářského zápisu výslovně, že totožnost účastníků byla zjištěna občanskými průkazy a zároveň notářský zápis sepíše, považuje tyto občanské průkazy za platné a totožnost účastníků za jimi prokázánu, resp. ověřenu, protože v opačném případě, jestliže by tedy občanské průkazy za platné nepovažoval a totožnost účastníků tak za ověřenou neměl, musel by sepsání notářského zápisu podle §53 odst. 1 písm. a) notářského řádu odmítnout. Uzavřel, že nemá-li odvolatelem namítaný nedostatek notářského zápisu za následek ztrátu vlastnosti „veřejné listiny“ či absenci vykonatelnosti zápisu, tím spíše jej nelze sankcionovat neplatností a souhlasil se soudem prvního stupně, že případný nedostatek formy notářského zápisu neznamená neplatnost obsahu notářského zápisu, který z hlediska smluvního ujednání obstojí jako soukromá listina.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce argumentuje tím, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, zda je povinností notáře prověřit jemu předložený průkaz v informačním systému evidence občanských průkazů (vedeném Ministerstvem vnitra) předtím, než sepíše notářský zápis. Zároveň poukazuje na to, že podle ustanovení §l09d notářského řádu má notář do tohoto informačního systému přístup. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto, případně zamítnuto, neboť žalobce v zásadě pouze opakuje svá tvrzení, která zazněla před soudy nižší instance, přičemž se jak soud prvního stupně, tak odvolací soud s argumentací žalobce řádně a úplně vypořádal.
Poté, co byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2018, č. j. MSPH 89 INS XY, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 14. 2. 2018 v 14:19 hod., prohlášen konkurs žalobce a řízení v této právní věci bylo přerušeno [srov. §263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – dále též jen „insolvenční zákon“], co insolvenční správce k výzvě insolvenčního soudu sdělil, že nehodlá navrhnout, aby bylo v tomto řízení (vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 9 C 85/2015) pokračováno, a co dlužník (zde žalobce) podal návrh na pokračování tohoto řízení, dovolací soud pokračoval v řízení s tím, že dlužník (žalobce) zůstává účastníkem řízení (srov. §264 odst. 2 insolvenčního zákona).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí (mimo jiné) na vyřešení otázky náležitostí notářského zápisu o hmotněprávním úkonu, je-li obsažen v téže listině, jako notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že předmětem přezkumu je notářský zápis sepsaný dne 11. 10. 2007 – podle zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění do 31. 12. 2007, tj. do dne než nabyl účinnosti zákon č. 296/1997 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím (dále též jen „notářský řád“).
Podle ustanovení §63 notářského řádu notářský zápis musí obsahovat: a) místo, den, měsíc a rok úkonu, b) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo, c) jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo, není-li, datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, d) prohlášení účastníků, že jsou způsobilí k právním úkonům, e) údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků, f) obsah úkonu, g) údaj o tom, že byl zápis po přečtení účastníky schválen, h) podpisy účastníků nebo jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, i) otisk úředního razítka notáře a jeho podpis.
Podle ustanovení §64 notářského řádu nezná-li notář účastníky, svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li notář tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem.
Cílem (účelem) ustanovení §64 notářského řádu (jak je zřejmé z jeho obsahu) je zajistit, aby byly řádně identifikovány osoby, které se zúčastnily notářského zápisu v postavení, jež zákon definuje (účastníci, svědci úkonů, důvěrníci a tlumočníci). Zároveň v ustanovení §63 písm. e) notářského řádu notáři ukládá, aby v notářském zápisu uvedl (srov. slova „musí obsahovat“), jak byla totožnost uvedených osob ověřena. Samotné ustanovení §64 notářského řádu zároveň stanoví dva způsoby ověření totožnosti v těchto případech. Jedním je platný úřední průkaz a druhým potvrzení dvěma svědky. Nic bližšího ohledně postupu při „prokazování totožnosti“ jedním nebo druhým způsobem však notáři neurčuje. Je tak na notáři, aby sám určil, jak zákonný požadavek „prokázání totožnosti“ tím nebo oním způsobem naplní.
Při „prokazování totožnosti“ platným úředním průkazem je tak (za situace, že zákon neukládá notáři povinnost kvalifikovaného ověření pravosti úředního průkazu) na místě postup, kdy notář z pohledu běžné obezřetnosti a profesní zkušenosti posoudí, zda jemu předložený občanský (nebo jiný „úřední“) průkaz představuje pravý průkaz totožnosti a zda nejde o falsifikát. K tomuto posouzení nepochybně patří i ověření, zda se jedná také o průkaz platný. Platnost v tomto kontextu znamená vlastnost „úředního průkazu“ spočívající v tom, že údaje v něm uvedené jsou (měly by být) správné. Proto také platnost „úředních průkazů“ bývá z hlediska časového omezena.
Požadavek údaje, jak byla ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků, v notářském zápise tak v uvedeném kontextu znamená, že z něj bude patrno, kterým ze způsobů uvedených v ustanovení §64 notářského řádu (platným úředním průkazem nebo potvrzením dvěma svědky) se tak stalo. Popis vlastního procesu tohoto ověření není a ani nemůže být součástí notářského zápisu, neboť by vybočoval ze samotného smyslu (účelu), pro nějž je notářský zápis pořizován (obsah zapisovaného právního úkonu – srov. §62 odst. 1 notářského řádu).
Je-li principiálním požadavkem údaje, jak byla ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků, rozlišení, zda se tak stalo platným úředním průkazem, nebo potvrzením dvěma svědky, je třeba též z tohoto pohledu posuzovat požadavky na úplnost a přesnost takového údaje. Judikatura již dříve dospěla k závěru, že náležitosti notářských listin jsou z hlediska kvality různě závažné. Pouze v případě, že by u písemnosti sepisované notářem formou notářského zápisu chyběly takové náležitosti, bez nichž by nebylo možné rozeznat formu notářského zápisu, účastníky nebo další osoby zúčastněné na úkonu, nebo takové náležitosti, které jsou nezbytnou náležitostí notářského zápisu, nelze tuto písemnost považovat za notářský zápis, a tedy za veřejnou listinu (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze 30. 4. 1976, sp. zn. 4 Cz 34/76, uveřejněný ve Sbírce soudních a stanovisek pod č. 61, ročník 1977, od jehož závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat ani v současnosti, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4566/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1717/2016, nebo ve vztahu k obsahově shodné právní úpravě ověřování totožnosti u exekutorských zápisů dovolatelem i soudy zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2525/2013).
Pro rozeznání, zda totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků byla ověřena platným úředním průkazem nebo potvrzením dvěma svědky, není údaj o „platnosti“ úředního průkazu nezbytnou náležitostí, bez které by nebylo možno identifikovat způsob ověření totožnosti účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků v notářském zápisu uvedených. Ostatně i podle Ústavního soudu pouze ze skutečnosti, že v zápisu nebylo uvedeno výslovně, že prezentované doklady jsou platnými úředními průkazy, nelze bez dalšího dovodit opak, tedy že totožnost nebyla prověřena řádně [srov. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 924/13, ze dne 21. 11. 2013 (N 195/71 SbNU 329), sp. zn. II. ÚS 1005/12, ze dne 31. 1. 2013 (N 23/68 SbNU 281), sp. zn. III. ÚS 925/13, ze dne 4. 7. 2013 (N 115/70 SbNU 27), nebo, sp. zn. III. ÚS 925/13, ze dne 4. 7. 2013 (N 115/70 SbNU 27].
Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení §109d notářského řádu, na něž poukazuje dovolatel, bylo do notářského řádu vloženo teprve zákonem č. 142/2012 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti se zavedením základních registrů (viz. jeho článek VI, část šestá) účinným od 1. července 2012 (viz. článek XXX), takže v době sepisu projednávaného notářského zápisu, tedy ke dni 11. 10. 2007, ještě neplatilo.
V projednávané věci v notářském zápisu ze dne 11. 10. 2007, sepsaném JUDr. Miloslavem Jindřichem, notářem v Benešově, pod N 314/2007, NZ 286/2007, byla totožnost účastníků ověřena „jejich úředním průkazem“. Z takového údaje je zcela nepochybné, jak byla totožnost účastníků ověřena. Skutečnost, že úřední průkazy nebyly zároveň charakterizovány jako „platné“ nemůže na samotném ověření totožnosti ničeho změnit, zejména, když žalobce v řízení ani v dovolání nenamítá, že by některý z předložených úředních průkazů snad platný nebyl.
Se soudy obou stupňů lze souhlasit i v tom, že případný nedostatek formy notářského zápisu neznamená neplatnost obsahu notářského zápisu (zástavní smlouvy), který z hlediska smluvního ujednání obstojí jako soukromá listina. Z pohledu projednávané věci by tak na správnosti závěru o řádném vzniku zástavního práva podle ujednání ze dne 11. 10. 2007 nic nezměnil ani opačný názor na notářský zápis ze dne 11. 10. 2007 jako veřejnou listinu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je věcně správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení ve věci samé na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení v souvislosti s dovoláním žalobce žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 1. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu