ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4564.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 4564/2018-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. Ch., podnikatele se sídlem XY, IČO XY, proti žalovaným 1) Z. Š. , narozenému XY, bytem XY, 2) J. B. , narozené XY, bytem XY, a 3) J. P. , narozené XY, bytem XY, o 1 059 206 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 60/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2006 č. j. 21 Co 137/2006-111, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2006 č. j. 21 Co 137/2006-111, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 4. 2005 č. j. 11 C 60/2004-93, kterým soud prvního stupně rozhodl, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], neboť usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí jen procesní povahy), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. 29 Odo 139/2006, které bylo uveřejněno pod č. 64 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu