ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4765.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 4765/2018-317
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. F., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská č. 92/3, proti žalované FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem v Praze 8, Na žertvách č. 132/24, IČO 48115908, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 935/13, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 160/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2018 č. j. 30 Co 484/2017-268, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Františka Schulmanna, advokáta se sídlem v Praze 1, Valentinská č. 92/3.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.2.2018 č. j. 30 Co 484/2017-268 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho právní závěr, že jednání vytčená žalobci v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 22.5.2014 nedosahují (ani jedno z nich, ani „v celkovém souhrnu a vzájemných souvislostech“) intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, kdy by na zaměstnavateli (žalované) nebylo možné spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.1.2014 sp. zn. 21 Cdo 1496/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2017 sp. zn. 21 Cdo 1096/2017, z nichž – mimo jiné – vyplývá, že výsledné posouzení intenzity porušení pracovních povinností není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek, nýbrž že k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení pracovních povinností v konkrétní věci; k výjimečnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Rovněž závažnost žalobci vytčeného pořizování zvukových záznamů (zvukových nahrávek) telefonických hovorů s jinými spoluzaměstnanci na služebním telefonu bez jejich vědomí (z obsahu spisu se podává, že žalobce si prokazatelně nahrál telefonické hovory s L. Š., T. K. a nadřízenou J. O.) odvolací soud za daného skutkového stavu, kdy tyto nahrávky vedly k prokázání rozhodných skutečností, které nebylo možno prokázat jinak, a v tomto směru tedy převážila ochrana práva žalobce na spravedlivý proces zaručený čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, posoudil v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.8.2018 sp. zn. 21 Cdo 1267/2018 schválený občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a s tím související nález Ústavního soudu ze dne 9.12.2014 sp. zn. II. ÚS 1774/14).
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [jestliže na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (že „nebylo odpovědností žalobce jakožto vedoucího vysílání, aby zajistil přítomnost moderátora“, že žalobce dne 20.5.2014 „v časovém presu řešil nenadálou situaci, kterou nezpůsobil“, že žalobce svou nepřítomností na pracovišti ve dnech 21. a 22.5.2014 „neohrozil“ vysílání Diváckých zpráv a že jednání žalobce „nebylo kryto jednotným úmyslem poškodit žalovanou, ale bylo vždy pouze reakcí na nastalou situaci, tedy nejprve absenci moderátora a následně na konflikt s nadřízenou“), předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry, vytýká-li soudům, že „rezignovaly na řádné a důkladné hodnocení důkazů“, a předestírá-li vlastní hodnocení důkazů], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka žalované, že odvolací soud „nezopakoval a nedoplnil dokazování, aby odstranil vady řízení“. Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
Namítá-li konečně žalovaná porušení práva na spravedlivý proces, pak přehlíží skutečnost, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího. Pokud dovolatelka v řízení neunesla své důkazní břemeno ohledně prokázání rozhodných skutkových tvrzení, nemůže nyní shledávat v právním řešení předmětného sporu (provedeném v řádném soudním řízení) porušení svých základních práv.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu