ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.727.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 727/2018-442
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně STAPECOM, s. r. o. „v likvidaci“ , se sídlem v Bruntálu, Revoluční č. 1712/20, IČO 27192156, zastoupené Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem v Praze, Dušní č. 8/11, proti žalovaným 1) O. Č. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října č. 438/219, a 2) SMART EVOLUTION, s. r. o. , se sídlem v Ostravě – Mariánských horách, Výstavní č. 2224/8, IČO 24842133, zastoupené JUDr. Milanem Kružíkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkopě 2a, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 207/2011, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2017 č. j. 72 Co 101/2017-378, takto:
Dovolání žalovaného 1) se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017 č. j. 72 Co 101/2017-378, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Otázkou, zda právní úkon učiněný v úmyslu zmařit účel odpůrčí žaloby je neplatný jen tehdy, bylo-li žalobě vyhověno, se dovolací soud již v minulosti zabýval a zaujal stanovisko (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1666/2014), podle kterého, převede-li osoba, v jejíž prospěch byl odporovatelný právní úkon učiněn, od dlužníka nabytý majetek na další osobu poté, co proti ní byla podána odpůrčí žaloba, může být právní úkon, kterým došlo (mělo dojít) k dalšímu převodu od dlužníka nabytého majetku, neplatný, jen jestliže věřiteli vzniklo právo na uspokojení jeho pohledávky z věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které odporovatelným právním úkonem ušly z dlužníkova majetku, tedy, řečeno jinak, jen jestliže bylo odpůrčí žalobě vyhověno pravomocným rozhodnutím soudu, neboť teprve dnem právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, vzniká věřiteli právo na uspokojení jeho (zkrácené) pohledávky z věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které ušly z dlužníkova majetku a které patří tomu, v jehož prospěch byl odporovatelný právní úkon učiněn. V projednávané věci odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - v souladu s tímto právním názorem dovodil, že řízení o určení vlastnického práva má být ze strany soudu prvního stupně přerušeno do doby pravomocného skončení řízení o odpůrčí žalobě, neboť do té doby není postaveno najisto, zda a v jaké výši žalobkyni svědčí právo domáhat se po žalovaném 1) uspokojení své vymahatelné pohledávky z věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které z majetku R. Č. ušly.
Rovněž další dovolatelem předestřená právní otázka, zda je možné „automaticky konstatovat absolutní neplatnost ve vztahu k následnému převodu věci získané odporovatelným právním úkonem, který je realizován po podání odpůrčí žaloby“, v případě, kdy majetkové poměry osoby, která měla odporovatelným právním úkonem získat prospěch, umožňují zaplacení „tzv. náhradové pohledávky“ způsobem podle §42a odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, již byla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2008 sp. zn. 29 Odo 732/2006 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 729/2016), podle kterých, převede-li žalovaný majetek získaný odporovatelným úkonem na další osobu poté, co proti němu byla podána odpůrčí žaloba, tedy zjevně v úmyslu zmařit dosažení účelu odpůrčí žaloby, jde o právní úkon neplatný. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu tedy vyplývá, že pro závěr o neplatnosti právního úkonu podle ustanovení §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, je postačující skutečnost, že proti osobě, která převedla majetek získaný odporovatelným právním úkonem na třetí osobu, byla podána odpůrčí žaloba přede dnem převodu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V otázce stanovení výše prospěchu, který měl být získán odporovatelným právním úkonem za situace, kdy byl předmět takového právního úkonu zatížen zástavním právem ve prospěch třetí osoby, a takové zatížení zaniklo v důsledku zaplacení zajištěné pohledávky osobou, v jejíž prospěch měl být odporovatelný právní úkon učiněn, dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., (nesouhlasí-li zde dovolatel s tím, jaké důkazy soud prvního stupně provedl, jak tyto důkazy hodnotil, a jaký závěr o skutkovém stavu na jejich základě učinil), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného 1) podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu