ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.759.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 759/2018-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Vítězslavy Pekárkové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek domu čp. 349, ul. Příčná, město Děčín , se sídlem v Děčíně, Příčná č. 349, IČO 25447912, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého mostu č. 111/4, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště v Ústí nad Labem , se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové nám. č. 36, IČO 69797111, o zaplacení 105 147 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 ECm 2/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2017 č. j. 8 Cmo 44/2017-124, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2017 č. j. 8 Cmo 44/2017-124 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1796/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 26 Cdo 4337/2014 a v nich vyjádřený právní názor, že ten, kdo nabyl při zpeněžení majetku zůstavitele provedeném podle ustanovení §175u odst. 1 o. s. ř. jeho věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, se tím nestal zůstavitelovým dědicem, a stát, jemuž připadl „nezpeněžený“ majetek zůstavitele, tím nenabyl jeho věci, práva či majetkové hodnoty jako tzv. odúmrť; neodpovídají proto nejen za dluhy zůstavitele nebo za přiměřené náklady jeho pohřbu, ale ani za dluhy související s nabytým majetkem, které vznikly sice po smrti zůstavitele, avšak ještě dříve, než k tomuto majetku získali vlastnické právo. Státu nemůže ani v budoucnu dědictví po zůstaviteli připadnout jako tzv. odúmrť, protože po pravomocném nařízení likvidace dědictví je potvrzení připadnutí dědictví státu [§175q odst. 1 písm. b) o. s. ř.] vyloučeno (viz §175t odst. 3 o. s. ř.) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolatel ve svém dovolání nepředložil argumenty, které by vedly Nejvyšší soud k přehodnocení jeho dosavadní rozhodovací praxe. V projednávané věci nadto ani dědictví státu (České republice) nepřipadlo vůbec, když byla nařízena likvidace dědictví a výtěžek zpeněžení majetku zůstavitele byl rozvržen mezi věřitele. Rozhodné je především to, že státu (České republice) nebylo usnesením o dědictví vydaným podle ustanovení §175q odst. 1 písm. b) o. s. ř. potvrzeno, že by mu dědictví připadlo jako tzv. odúmrť podle ustanovení §462 obč. zák. Protože k připadnutí dědictví státu jako tzv. odúmrti nedochází již na základě smrti zůstavitele, ale teprve až podle pravomocného usnesení o dědictví, stát (Česká republika) se nestal "právním nástupcem" zůstavitele a tedy ani členem družstva.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 4. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D předseda senátu