ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.777.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 777/2018-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, proti žalovanému městu Mělník se sídlem městského úřadu v Mělníku, nám. Míru č. 1/1, IČO 00237051, zastoupenému Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích č. 553/17, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 165/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. října 2017 č. j. 23 Co 329/2017-130, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Alexandra Klimeše, advokáta se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích č. 553/17.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017 č. j. 23 Co 329/2017-130 není přípustné, neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení §237 o. s. ř.
Uvádí-li dovolatel, že dosud nebyla vyřešena otázka hmotného práva, „zda ustanovení zákona o obecní policii, resp. přechodná ustanovení novely č. 274/2008 Sb. jsou protiústavní či nikoliv z důvodu nepřípustné věkové diskriminace určité skupiny strážníků“, pak přehlíží, že se nejedná o otázku výkladu hmotného práva ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., k jejímuž řešení jsou povolány obecné soudy. Otázka nastolená dovolatelem spočívá v posouzení souladu části zákona s ústavním pořádkem, k němuž je oprávněn výhradně Ústavní soud [srov. čl. 87 odst. 1 písm. a) a čl. 95 Ústavy]. Protože taková právní otázka nemůže být v rozhodování dovolacího soudu (věcně) řešena, nemůže jí být založena ani přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Navíc vývoj rozhodovací praxe v mezidobí ukázal, že soudy v projednávané věci dospěly ke správnému závěru o tom, že ustanovení čl. VI bodu 2 zákona č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, je v souladu s ústavním pořádkem, neboť v obdobné věci (k ústavní stížnosti zaměstnance
– obecního strážníka) Ústavní soud usnesením ze dne 9. 7. 2018 sp. zn. II. ÚS 1979/18 odmítl (jako zjevně neopodstatněný návrh) ústavní stížnost spolu s návrhem na zrušení ustanovení čl. VI bodu 2 zákona č. 274/2008 Sb. ve slovech „který ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona dosáhl věku 45 let“; Ústavní soud „shledal, že zvýhodnění starších strážníků je legitimní a přiměřené a že nemůže být interpretováno jako nedovolená diskriminace těch mladších“, tedy „neshledal ústavně nekonformním požadavek zaměstnavatele na to, aby si stěžovatel v souladu se zákonem, chce-li dále vykonávat svou práci obecního strážníka, doplnil středoškolské vzdělání ve lhůtě sedmi let od účinnosti zákona, který mu to ukládá“, na čemž „nic nemění ani ta skutečnost, že strážnicí, mající předdůchodový věk, nejsou povinni tuto podmínku pro výkon práce splnit“.
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu