ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.860.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 860/2019-415
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně M. E. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova č. 519, proti žalované Mateřské škole s křesťanskou výchovou Uherský Ostroh, příspěvkové organizaci , se sídlem v Uherském Ostrohu, Školní č. 679, IČO 70938164, zastoupené JUDr. Ivanou Pazderskou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Protzkarova č. 51 , o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 9 C 45/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 26. června 2018, č. j. 60 Co 171/2018-362, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivany Pazderské, advokátky se sídlem v Uherském Hradišti, Protzkarova č. 51 .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 26. 6. 2018, č. j. 60 Co 171/2018-362, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, v jakém okamžiku ve vztahu ke dni účinnosti přijatých organizačních změn může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1797/97, uveřejněný pod č. 54/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v něm vyjádřený právní závěr, že rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o organizačních změnách, které má za následek nadbytečnost konkrétního zaměstnance, musí být přijato před podáním výpovědi, pracovní poměr podle podané výpovědi však nesmí skončit dříve než v pracovním dni předcházejícím dni, v němž nastává účinnost rozhodnutých organizačních změn; k otázce výlučného oprávnění zaměstnavatele rozhodnout, který zaměstnanec se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 733/2003, který byl uveřejněn pod č. 11/2004 v časopise Soudní judikatura; ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 215/67 uveřejněný pod č. 57/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11, roč. 1999, na str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1520/2011 uveřejněného pod č. 24/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k otázce nadbytečnosti zaměstnance při odpadnutí jen části jeho dosavadní pracovní náplně nebo pouze některých z více dosud vykonávaných prací srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 11. 1980, sp. zn. 6 Cz 36/80, uveřejněný pod č. 42/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 262/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4442/2013, uveřejněný pod číslem 50/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k otázce, zda přijetí organizačního opatření směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003 uveřejněný pod č. 54/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k otázce dokazování skutkových tvrzení o diskriminaci ve věcech pracovních ve smyslu ustanovení §133a o. s. ř. srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 246/2008, uveřejněném pod č. 108/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4586/2010; k zásadě rovného zacházení při odměňování za práci porovnáním jen se zaměstnanci vykonávajícími stejnou nebo rovnocennou práci srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3976/2013, uveřejněný pod č. 35/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2863/2015 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 436/2016] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil („nesouhlasí se závěrem soudu o nevěrohodnosti svědkyně B.“, že „žalovaná neprokázala, že žalobkyně nebyla diskriminována, naopak z provedeného dokazování vyplývá, že opakovaně docházelo k přímé diskriminaci žalobkyně“), předestírá-li opačné skutkové závěry (že „žalobkyně v řízení podrobně popsala různé snahy ředitelky žalované odstranit žalobkyni, aby se uvolnilo místo pro neteř ředitelky N. S.“, že „žalovaná se opakovaně dopouštěla přímé diskriminace výhradně vůči žalobkyni tím, že žalobkyně, jako jediná pedagogická pracovnice žalované, nedostala vůbec žádné odměny v roce 2013/2014, ačkoliv se rovněž podílela na zájmových mimoškolních aktivitách, naopak jen nedůvodně dostávala nadáno a nakonec i důtky za údajné porušování pracovních povinností“), na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „prezentované cíle organizační změny byly pouhým zastřením skutečného cíle, zbavit se žalobkyně“, že „žalobkyně se nemohla stát nadbytečnou, když se uvolnilo jedno místo na pozici učitelky po M. Z. a k tomu byly přijaty dvě nové učitelky právě na její pozici“ a že „žalovaná neunesla své důkazní břemeno a neprokázala, že by byla žalobkyně nadbytečná v okamžiku doručení výpovědi a ani neprokázala, že by žalobkyně nebyla diskriminována a bylo s ní zacházeno stejným způsobem“)], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, jíž uplatňuje zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 o. s. ř. (namítá-li, že „trvalá výměna přísedící L. H. z důvodu dvouměsíční pracovní neschopnosti byla v rozporu se zákonem“, a že „nově zvolená přísedící M. B. nebyla řádně vybrána a že byly zjevné pochybnosti o její nepodjatosti“), neboť v této části rovněž neuplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu