ECLI:CZ:NS:2019:21.CUL.6.2019.1
sp. zn. 21 Cul 6/2019-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka o návrhu dlužnice I. Č. , narozené XY, bytem XY, podaném proti Vrchnímu soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 2 VSPH XY, takto:
I. Návrh, aby „Nejvyšší soud ČR vydal usnesení, jímž Vrchnímu soudu v Praze ve věci námitky podjatosti, opravy protokolace k jednání ze dne 5. 5. 2016, neplatnosti jednání, termínu doručení 2 VSPH XY a tím platnému termínu k podání dovolání, neoprávněné přítomnosti opatrovnice u jednání ke 2 VSPH XY určí lhůtu k odeslání spisu nadřízenému soudu k rozhodnutí o opravném prostředku“, se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
V insolvenční věci dlužnice I. Č. bylo (mimo jiné) u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS XY, 2 VSPH XY vedeno řízení o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, č. j. KSPH 42 INS XY.
Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 19. 9. 2019, který byl Vrchnímu soudu v Praze doručen dne 25. 9. 2019, se dlužnice domáhá, aby „Nejvyšší soud ČR vydal usnesení, jímž Vrchnímu soudu v Praze ve věci námitky podjatosti, opravy protokolace k jednání ze dne 5. 5. 2016, neplatnosti jednání, termínu doručení 2 VSPH XY a tím platnému termínu k podání dovolání, neoprávněné přítomnosti opatrovnice u jednání ke 2 VSPH XY určí lhůtu k odeslání spisu nadřízenému soudu k rozhodnutí o opravném prostředku“. Návrh odůvodnila dosavadní délkou řízení, průtahy v projednávání jejích podání, nedostatky ve vyřizování jejích stížností s tím, že námitky již učinila v podání ze dne 11. 5. 2016 k Vrchnímu soudu v Praze.
Vrchní soud v Praze pouze sdělil, že v „současné době neeviduje žádnou nevyřízenou věc týkající se I. Č.“.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 16. 10. 2019, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
Z obsahu spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 42 INS XY vyplývá, že řízení o odvolání dlužnice, které bylo vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS XY, 2 VSPH XY, již bylo dávno ukončeno, a to usnesením ze dne 5. 5. 2016; toto usnesení také bylo v souladu s procesními předpisy zástupkyni dlužnice J. Č. dne 8. 6. 2016 doručeno, proti tomuto usnesení bylo též dlužnicí, zastoupené následně advokátem Mgr. Markem Konečným, podáno dovolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. KSPH 42 INS XY, 29 NSČR 220/2016.
Z uvedených zjištění tak plyne, že požadavku dlužnice „doručení 2 VSPH XY“ (myšleno zřejmě doručení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016) bylo vyhověno, otázka důvodu přítomnosti opatrovnice dlužnice u jednání dne 5. 5. 2016 byla předmětem řešení v dovolacím řízení a požadavek „vyslovení neplatnosti jednání dne 5. 5. 2016“ není procesními postupy realizovatelný.
Domáhá-li se dlužnice určení lhůty k opravě protokolu o jednání ze dne 5. 5. 2016, resp. „k odeslání spisu nadřízenému soudu k opravě protokolu ze dne 5. 5. 2016“, pak nutno uvést, že obsah spisu žádný návrh dlužnice na opravu protokolu o jednání ze dne 5. 5. 2016 neobsahuje; pouze v podání ze dne 11. 5. 2016, na které dlužnice ve svém návrhu odkazuje, je zmínka o „falšování protokolu o jednání“, což však za návrh na opravu protokolu ve smyslu ustanovení §40 odst. 8 o. s. ř. považovat nelze.
Důvodný není ani požadavek dlužnice na určení lhůty k odeslání spisu „nadřízenému soudu ve věci námitky podjatosti“. Jak vyplývá z obsahu protokolu o jednání ze dne 5. 5. 2016, námitka podjatosti soudce Mgr. Martina Lišky, rozšířená posléze na celý rozhodující senát, byla vznesena u jednání, na kterém bylo vyhlášeno rozhodnutí, resp. dokonce až po vyhlášení rozhodnutí (srov. ustanovení §15b odst. 2 o. s. ř.). V takovém případě se však již o námitce podjatosti nerozhoduje (srov. například závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2134/2012, který byl uveřejněn v časopisu Soudní judikatura, roč. 2014, pod publikačním číslem 48/2014).
Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu