ECLI:CZ:NS:2019:21.ND.124.2019.1
sp. zn. 21 Nd 124/2019-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce T. R. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 255/21, proti žalovanému M. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrou Andršovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída č. 806/32, o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 9/2019, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 9/2019, se nepřikazuje Okresnímu soudu v Šumperku.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 6. 11. 2018 u Okresního soudu v Šumperku žalobu na zvýšení výživného stanoveného rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2011 č. j. 40 P 144/2011-31 ve výši 3 300 Kč měsíčně.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 8. 11. 2018 vyslovil podle §105 odst. 1 o. s. ř. svoji místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení věc postoupil Okresnímu soudu v Hradci Králové jako soudu místně příslušnému podle §84 a 85 odst. 1 o. s. ř., neboť v obvodu tohoto soudu má žalovaný bydliště.
Podáním ze dne 19. 2. 2019 navrhl žalobce přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Šumperku. Návrh odůvodnil tím, že o vyživovací povinnosti žalovaného bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 40 P 144/2011, že pod stejnou spisovou značkou je nyní u Okresního soudu v Šumperku vedeno další řízení o zvýšení výživného žalovanému na sestru žalobce, nezletilou AAAA, a že žalobce bydlí v XY, kde na stejné adrese bydlí jeho imobilní matka L. Š., u které je předpoklad, že v řízení bude vyslechnuta, a osobní účast u příslušného soudu by pro ni byla značně komplikovaná.
Žalovaný s navrhovanou delegací nesouhlasí, neboť podle jeho názoru je pro něj jako pro „pracující osobu se značnou zodpovědností“ komplikovanější dostavit se k jednání u Okresního soudu v Šumperku. Za dostatečný nepovažuje argument imobilitou případného svědka (matky žalobce), neboť „na kompenzaci těchto nevýhod L. Š. pobírá dávky státní sociální podpory, čerpá slevy na dopravu, příspěvek na auto apod.“, v minulosti byla schopná se hromadným dopravním prostředkem či autem dopravit k soudu v Šumperku a není jisté, zda ji bude třeba ve věci slyšet jako svědka. Návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Šumperku proto žalovaný považuje za pokus, jak mu ztížit a komplikovat dostupnost jednání a zvýšit náklady, které mu vzniknou.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě stanovená ustanovením §84 o. s. ř. jako místní příslušnost obecného soudu žalovaného), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno
– právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 11. 2009 sp. zn. 4 Nd 368/2009). Stejně pak důvod pro přikázání věci jinému soudu nelze spatřovat ani v obdobných okolnostech na straně zástupců účastníků nebo v úvahu připadajících svědků.
V posuzovaném případě proto žalobcem uvedené důvody nepředstavují okolnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci tímto soudem oproti jejímu projednání před místně příslušným Okresním soudem v Hradci Králové. Nelze rovněž přehlédnout, že ekonomická zátěž spojená s účastí žalobce (jeho zástupce), který má bydliště (sídlo) v obvodu Okresního soudu v Šumperku, u jednání místně příslušného Okresního soudu v Hradci Králové by se v případě přikázání věci Okresnímu soudu v Šumperku pouze přesunula z žalobce na žalovaného, jenž bydlí v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové, a delegace by proto nemohla vést k celkovým úsporám na nákladech řízení účastníků.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 9/2019 se Okresnímu soudu v Šumperku nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 4. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu