ECLI:CZ:NS:2019:21.ND.186.2019.1
sp. zn. 21 Nd 186/2019-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka
v exekuční věci oprávněné E. ON Energie, a. s. se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera č. 2151/6, IČO 26078201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze, Ovocný trh č. 1096/8, proti povinné M. V. , narozené dne XY, bytem XY, pro 101.338 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 EXE 81/2019, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 EXE 81/2019 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Soudní exekutorka JUDr. Alena Blažková, exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Konečného nám. č. 2, podala dne 28. 1. 2019 u Okresního soudu v Břeclavi spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 14. 1. 2019 žádost o pověření a nařízení exekuce k vymožení povinnosti povinné uložené jí pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi, ze dne 17. 7. 2018, č. j. 10 C 67/2015-95, a k vymožení nákladů exekučního řízení.
Okresního soudu v Břeclavi usnesením ze dne 18. 3. 2019, č. j. 41 EXE 81/2019 -16, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne. V odůvodnění usnesení uvedl, že bylo zjištěno, že povinná má od 21. 8. 1995 ukončený pobyt na území České republiky, její poslední bydliště bylo v XY, nemá na území České republiky trvalý pobyt. Proto, s odkazem na ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince; je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že pobyt povinné (která by měla mít údajně trvalé bydliště XY, Rakouská republika) na území České republiky není znám. Nelze tak určit soud povinné ve smyslu ustanovení §45 odst. 2 řádu. Skutečnost, zda má povinná exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).
Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce, a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 5. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu