ECLI:CZ:NS:2019:21.ND.298.2019.1
sp. zn. 21 Nd 298/2019-348
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce L. N. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tkadlecem, advokátem se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května č. 1877, proti žalovaným 1) V. K. , narozenému XY, bytem XY, a 2) České republice – Kanceláři Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se sídlem v Praze 1, Sněmovní č. 176/4, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 140/2017, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 140/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 4. 2017 domáhá na žalovaných omluvy a společného a nerozdílného zaplacení částky 500 000 Kč z titulu zadostiučinění za újmu na osobnostních právech žalobce způsobenou dopisy žalovaného 1) ze dne 10. 12. 2012, dne 22. 5. 2014 a dne 19. 6. 2014.
Podáním ze dne 19. 7. 2018 žalobce navrhl, aby s ohledem na jeho zdravotní stav byla věc přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti, neboť byl po podání žaloby „napaden ochrankou Krajského soudu v Brně při chůzi na podatelnu“, přičemž následky způsobeného úrazu trpí dodnes. Dále sdělil, že má (mimo jiné) narušenou motoriku a nepředvídatelně padá na pravou stranu, tudíž je značně omezen v pohybu a je pro něj „takřka nemyslitelné“, aby se mohl zúčastnit jednání probíhajících zhruba 300 km od místa jeho bydliště, na která by se musel dopravit prostředky hromadné dopravy. Vzhledem k tomu, že od podání žaloby nastala změna spočívající v tom, že žalovanému 1) zanikla funkce předsedy Stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, odpadl „jediný důvod“, proč byla žaloba podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 26. 9. 2018 č. j. 30 Nd 247/2018-192 rozhodl tak, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 140/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně. Dospěl k závěru, že okolnosti, kterými žalobce odůvodňuje svůj návrh, nemohou samy o sobě opodstatnit přikázání věci jinému soudu.
Podáním ze dne 27. 5. 2019 žalobce znovu navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně. Důvod pro toto opatření spatřuje v tom, že v mezidobí se jeho zdravotní stav zhoršil, neboť „dne 11. 5. 2019 došlo u žalobce v důsledku náhlého problému s motorikou k poměrně závažnému zranění spočívajícím v hlubokých tržných ranách“, přičemž ošetřujícím lékařem mu bylo dáno doporučení, aby se vyvaroval pohybu na delší vzdálenosti. Žalobce má za to, že je pro něj v důsledku jeho zdravotního stavu „takřka nemyslitelné“, aby se mohl zúčastnit jednání, která budou probíhat „cca 300 km od jeho bydliště“, že nejvíce je „ohrožen na místech typu schodišť apod., kde se nejčastěji projevují výše popsané problémy s motorikou“, že v důsledku úrazu pádem není dlouhodobě schopen podstoupit cestu hromadnými dopravními prostředky, že právě v tomto případě jsou splněny podmínky pro vyhovění jeho návrhu na delegaci vhodnou, neboť „není účastníkům zasahováno do jejich práv nad přiměřenou míru“, a že je pro jeho případný úspěch v rámci řízení nezbytně nutné, aby byl žalobce soudem slyšen. Ke svému podání žalobce doložil lékařskou zprávu ze dne 11. 5. 2019 o prodělaném úrazu a lékařské potvrzení ze dne 22. 5. 2019, v němž mu praktický lékař v souvislosti s prodělaným úrazem nedoporučuje cestování a nejištěný pohyb.
Žalovaný 1) se k návrhu žalobce na delegaci vhodnou nevyjádřil.
Žalovaná 2) s návrhem žalobce na delegaci nesouhlasí. Má za to, že se nejedná o výjimečný případ, který by umožňoval zásah do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod, že žalobce je zastoupen advokátem, proto „nelze hovořit o tom, že by jeho procesní práva byla konáním soudního jednání u příslušného soudu, tj. Obvodního soudu pro Prahu 1, jakkoli krácena“, že není přiměřené, aby na ni „bylo přenášeno břemeno zvýšených nákladů spojených s přikázáním věci Okresnímu soudu ve Zlíně“, a že v případě lékařského potvrzení ze dne 22. 5. 2019 „se jedná o zprávu vydanou pro potřeby pacienta, ve které se spíše z obecných důvodů (poruchy motoriky spojených s opakovanými pády na zem) nedoporučuje cestování a nejištěný pohyb žalobce“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený předkládajícímu soudu (Obvodní soud pro Prahu 1) a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti.
Důvodem vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jsou takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a delegace věci jinému soudu je pouze výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000), neboť je uplatňována jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Nd 227/2008).
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 26. 9. 2018 č. j. 30 Nd 247/2018-192, kterým rozhodl o předešlém návrhu žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně, uzavřel, že okolnosti takového druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost nebo že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu, a že k mimořádným poměrům účastníka řízení lze navíc při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Okresnímu soudu ve Zlíně, došlo by ke stavu, který by byl pro žalovanou 2) nepříznivý, neboť s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010 sp. zn. 4 Nd 418/2009 nebo ze dne 18. 6. 2008 sp. zn. 4 Nd 153/2008).
Na uvedených závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoliv měnit ani při posuzování návrhu žalobce ze dne 27. 5. 2019, který byl odůvodněn obdobně jako návrh předchozí (jen doplněn o vylíčení aktuálního zdravotního stavu žalobce), neboť případnou nezbytnou osobní účast žalobce při určitém úkonu (jeho výslechu jako účastníka řízení) je možné řešit též dožádáním podle §39 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. 29 Nd 312/2007) a žalobce je v řízení zastoupen advokátem, který je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit žalobce. Nejvyšší soud rovněž přihlédl k tomu, že žalovaná 2) s přikázáním věci Okresnímu soudu ve Zlíně výslovně nesouhlasila.
Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě důvody pro přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně uvedené žalobcem nepředstavují okolnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci Okresním soudem ve Zlíně oproti jejímu projednání Obvodním soudem pro Prahu 1, který je soudem místně příslušným na základě ustanovení §84 a 85 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 140/2017 Okresnímu soudu ve Zlíně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu