ECLI:CZ:NS:2019:21.ND.436.2019.1
sp. zn. 21 Nd 436/2019-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci navrhovatele J. H. , narozeného XY, bytem XY, za účasti společnosti České telekomunikační infrastruktury a. s. se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Olšanská č. 2681/6, IČO 04084063, o určení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 3. 12. 2015, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 18/2016 (u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 388/2018), o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Návrh na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze Mgr. Ing. Davida Bokra, JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Olgy Římalové z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 388/2018 se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 3. 3. 2016 se navrhovatel domáhá, aby soud určil, že „usnesení (řádné) valné hromady žalované konané dne 3. 12. 2015 jsou neplatná vč. přiměřenosti výše protiplnění navrženého hlavním akcionářem“.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2018, č. j. 73 Cmo 18/2016-52, zamítl návrh navrhovatele na přiznání osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na zahájení řízení (výrok I.) a návrh navrhovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.).
K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 2. 2019, č. j. 14 Cmo 388/2018-60, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že řízení o návrhu navrhovatele na přiznání osvobození od soudního poplatku za podaný návrh se zastavuje (s odůvodněním, že jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť o návrhu na osvobození od soudních poplatků bylo již rozhodnuto pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2018, č. j. 73 Cm 18/2016-37, a nebylo prokázáno, že by došlo ke změně poměrů), a ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Součástí tohoto usnesení Vrchního soudu v Praze je i poučení, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné; uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze bylo žalobci doručeno dne 22. 3. 2019 (srov. §49 odst. 2, 3 a 4 o. s. ř.) a téhož dne nabylo právní moci.
Žalobce podáním ze dne 24. 6. 2019 (doručeným Městskému soudu v Praze dne 28. 6. 2019) jednak vyslovil nespokojenost s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2019, č. j. 14 Cmo 388/2018-60, jednak vznesl námitku podjatosti vůči všem členům senátu 14 Cmo Vrchního soudu v Praze (složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudkyň JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Olgy Římalové), který usnesením rozhodl o „řádně, důvodně a včas podaném odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2018, č. j. 73 Cmo 18/2016-52, aniž by nařídil jednání, na kterém by odvolání řádně za jeho účasti projednal“. Má zato, že jeho odvolání „bylo a je objektivně řádné, důvodné i včasné“ a že „zcela mu bylo upřeno i právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří toto jeho odvolání bez něho projednali a rozhodli, přestože o tom musel být soudem poučen (§15a odst. 1 o. s. ř.)“. Navrhuje „jejich neprodlené vyloučení z projednávání a rozhodnutí této věci a její předložení k rozhodnutí podle §12 odst. 1 o. s. ř. (z důvodu delegace nutné) vč. neprodleného zrušení jejich rozhodnutí a přidělení této věci k řádnému projednání a rozhodnutí jiným soudům I. a II. stupně“, neboť „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti“.
Městský soud v Praze poté předložil věc, která byla vedena u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 388/2018, Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu 14 Cmo Vrchního soudu v Praze, který podle rozvrhu práce rozhodoval o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2018, č. j. 73 Cmo 18/2016-52, s připojením písemných vyjádření členů senátu 14 Cmo
– předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudkyň JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Olgy Římalové, kteří shodně uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §15a odst. 1 o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být poučeni.
Podle ustanovení §15a odst. 2 o. s. ř. účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).
Neposkytne-li soud za řízení v rozporu s ustanovením §15a odst. 1 o. s. ř. účastníkům poučení o tom, že mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, má to - jak je nepochybné z ustanovení §15a odst. 2 o. s. ř. - pouze za následek, že účastník může během řízení uplatnit námitku podjatosti i po prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde, popřípadě po uplynutí lhůty 15 dnů počítané ode dne, kdy se o důvodu vyloučení dozvěděl nebo kdy tento důvod vznikl. Nedostatek poučení podle ustanovení §15a odst. 1 o. s. ř. tedy nepředstavuje vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť poté (v době), co již bylo ve věci rozhodnuto, nepřichází vznesení námitky podjatosti (§15a odst. 3 o. s. ř.) v úvahu a ani není (nemůže být) procesně významné, zda byla splněna poučovací povinnost podle ustanovení §15a odst. 1 o. s. ř., ale jen to, zda ve věci rozhodl vyloučený soudce nebo přísedící (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2520/2004, uveřejněný pod č. 121/2005 v časopise Soudní judikatura).
Nedostatek poučení účastníka o právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících) má pouze následek uvedený v ustanovení §15a odst. 2 větě druhé o. s. ř., tedy že účastník, který nebyl poučen, může námitku podjatosti uplatnit i po uplynutí lhůt uvedených v ustanovení §15a odst. 2 větě první o. s. ř.; uvedené však platí jen za předpokladu, že v řízení, kterého se vyloučení soudce (přísedícího) týká, dosud nebylo vydáno rozhodnutí, jímž se řízení končí, a že tedy v tomto (probíhajícím) řízení lze ještě o námitce podjatosti rozhodnout. Námitka podjatosti uplatněná až po skončení řízení (mimo rámec přípustného opravného prostředku) je z povahy věci opožděná a bezpředmětná, neboť rozhodnutí o ní již nemůže mít vliv na výsledek řízení (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 4 Nd 303/2009, ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 33 Nd 223/2014, ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 29 Nd 391/2015, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Nd 144/2017, nebo ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 29 NSCR 46/2018).
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle ustanovení §16 odst. 2 o. s. ř. opožděně podanou námitku (§15a odst. 2 o. s. ř.) soud uvedený v odstavci 1 odmítne.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda navrhovatel uplatnil námitku podjatosti včas.
Právo účastníků vyjádřit se k osobám soudců (přísedících) a případně vznést námitku jejich podjatosti, je procesním právem účastníků, které - jak vyplývá z výše uvedeného -mohou za zákonem stanovených podmínek a ze zákonem předvídaných důvodů uplatnit jen během probíhajícího řízení. Námitka podjatosti soudce může být vznesena toliko v rámci konkrétního řízení. Námitka podjatosti vznesená až poté, kdy řízení bylo pravomocně ukončeno, je opožděná.
V posuzované věci uplatnil navrhovatel námitku podjatosti soudců senátu 14 Cmo Vrchního soudu v Praze Mgr. Ing. Davida Bokra, JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Olgy Římalové, kteří rozhodovali o jeho odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2018, č. j. 73 Cmo 18/2016-52, jímž byl zamítnut návrh navrhovatele na přiznání osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na zahájení řízení (výrok I.) a návrh navrhovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.). Rozhodnutím o odvolání, k němuž došlo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2019, č. j. 14 Cmo 388/2018-60 (kterým bylo usnesení městského soudu ve výroku I. změněno tak, že se řízení o návrhu navrhovatele na přiznání osvobození od soudního poplatku za podaný návrh zastavuje, a ve výroku II. potvrzeno), bylo odvolací řízení u Vrchního soudu v Praze skončeno; uvedené usnesení nabylo podle potvrzení ve spise právní moci dne 22. 3. 2019.
Uplatnil-li navrhovatel námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze Mgr. Ing. Davida Bokra, JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Olgy Římalové až podáním ze dne 24. 6. 2019, tedy až poté, kdy bylo odvolací řízení vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 388/2018 pravomocně skončeno, učinil tak opožděně.
Nejvyšší soud proto návrh navrhovatele na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle §16 odst. 2 o. s. ř. odmítl. Protože k otázce opožděnosti námitky podjatosti nebylo prováděno dokazování, bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu