ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.1912.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 1912/2019-1037
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Z. N., narozeného XY, zastoupeného JUDr. Markétou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Soběslavská 2074/68, proti žalované R. N. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 236/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2018, č. j. 72 Co 260/2018- 996, takto:
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2018, č. j. 72 Co 260/2018-996, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalobcem v této věci.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 2. 2018, č. j. 26 C 236/2008-940, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 7. 2018, č. j. 26 C 236/2008-972, rozhodl tak, že ze zaniklého společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobce bytovou jednotku č. XY zapsanou na listu vlastnictví XY, která se nachází v domě č. p. XY v XY, na ulici XY, stojícím na pozemcích par. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu XY, Katastrálního pracoviště XY, se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemcích o velikosti 5263/1128875 vzhledem k celku; dále do jeho vlastnictví přikázal vybavení bytové jednotky č. XY pořízené za doby trvání SJM, soubor sestávající z tmavohnědé obývací pokojové stěny, válendy tvaru L, křesla tmavomodré barvy, kuchyňské hnědé linky včetně vestavěných spotřebičů, kuchyňského rozkládacího stolu s osmi umělohmotnými židlemi, konferenčního stolku, vybavení ložnice sestávající z pokojové stěny světlé, manželské dvojpostele s nočními stolky, tří nízkých skříněk, a částku 225 Kč představující částku za náklady za záznam v registru vozidel za prodané vozidlo XY, RZ XY ve výši 5 000 Kč (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit společný dluh ze závazku ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. XY ze dne 21. 11. 2003, uzavřené mezi účastníky a Českomoravskou hypoteční bankou, a.s. (momentálně Hypoteční bankou) v nesplacené výši ke dni 1. 12. 2017 ve výši 134 680 Kč, a to v plnění dle shora uvedené smlouvy. Výrokem III. uložil žalobci povinnost vyplatit žalované v rámci vypořádání zaniklého SJM na vypořádací podíl částku 1 037 682 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 10. 12. 2018, č. j. 72 Co 260/2018-996, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se částka 225 Kč žalobci nepřikazuje, jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok I.). Ve výroku II. o vypořádání neuhrazeného dluhu z hypotéčního úvěru rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se tento výrok vypouští (výrok II.). Ve výroku III. o výši vyrovnávacího podílu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu 999 685 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Dále uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení vynaložených státem 840 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 (výrok IV.), a zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 688 614,50 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).
Rozsudek odvolacího soudu napadá žalobce dovoláním a současně podává návrh na odklad vykonatelnosti. Tvrdí, že výkonem rozhodnutí mu hrozí závažná újma. Nedisponuje totiž hotovými finančními prostředky na vyplacení žalované; byl by nucen opatřit si je formou bankovní půjčky, přičemž vzhledem k jeho důchodovému věku a vysoké zadluženosti z rekonstrukce činžovního domu v Praze by bylo sjednání půjčky velmi komplikované.
Podle §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Vykonáním napadeného rozsudku krajského soudu hrozí žalobci závažná újma, neboť nedisponuje finančními prostředky na splnění povinnosti uložené napadeným rozhodnutím. V případě, že by žalobce skutečně sjednal půjčku a dovolací soud by napadené rozhodnutí zrušil, zbytečně by tím žalobci vznikly nepřiměřené náklady.
Nejvyšší soud proto (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání) odložil vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v označené věci žalobcem [§243 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu