ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.2581.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 2581/2019-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem ve Zbečně Na Riviéře 123, proti žalované Pražské plynárenské Distribuce, a.s., členky koncernu Pražská plynárenská, a.s. , IČO 27403505, se sídlem U Plynárny 500, 145 08 Praha 4, o zaplacení 67 038 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 354/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2019, č. j. 54 Co 41/2019-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. 15 C 354/2016-49, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 67 038 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 452 Kč od 10. 12. 2016 do zaplacení a z částky 24 586 Kč od 11. 8. 2018 do zaplacení (výrok I.), a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalobci uložil povinnost doplatit na soudní poplatek z žaloby 1 229 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok III.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2019, č. j. 54 Co 41/2019-82, k dovolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, ve kterém namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zákonné omezení vlastnického práva žalobce věcným břemenem spočívajícím v umístění stavby plynárenského zařízení, se z logiky věci vztahuje i na tzv. ochranné pásmo, které je součástí provozu plynovodní sítě. Domnívá se, že věcné břemeno lze vztahovat pouze k pozemkům stavbou regulační stanice přímo zastavěných, což předmětný pozemek ve vlastnictví žalobce není. Navrhuje, aby dovolací zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná nepovažuje dovolání za přípustné, neboť nesplňuje žádnou z podmínek přípustnosti dovolání stanovených v §237 o. s. ř. Dále uvádí, že s dovolacími námitkami nesouhlasí a rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, příp. zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Jinými slovy řečeno, pouhá polemika dovolatele s právním posouzením otázky hmotného či procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, s tím, že tato právní otázka má být posouzena jinak, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř.
Žalobce v dovolání řádně nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti. Obsahem dovolání je pouhá polemika s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem, aniž by dovolatel formuloval konkrétní právní otázku a uvedl, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za splněný. Dovolatel tedy nedostál zákonnému požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů dovolání trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tedy i výroky, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání v této části přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nevymezuje řádně v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.). Proto Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 10. 2019
Mgr. David Havlík
předseda senátu