ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.2781.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 2781/2019-756
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila., CSc., ve věci žalobkyně K. A., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Mgr. Karlem Horákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, proti žalovanému J. A., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou se sídlem v Žitenicích, Litoměřická 24, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 16 C 149/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 11 Co 1/2018-716, o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 11 Co 1/2018-716, takto:
I. Právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 11 Co 1/2018-716, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalobkyní v této věci.
II. Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 11 Co 1/2018-716, se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 6. 10. 2017, č. j. 16 C 149/2006-660, odmítl ve výroku I. žalobu směřující do vypořádání movitých věcí uvedených v tomto výroku. Ze zaniklého společného jmění účastníků řízení přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně movité věci blíže specifikované ve výroku II. a do výlučného vlastnictví žalovaného movité věci blíže určené ve výroku III. Dále stanovil, že pozemek parc. č. XY, jehož součástí je budova č. XY, a pozemky parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše zapsáno na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, se přikazují do podílového spoluvlastnictví účastníků, a to každému spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 na těchto nemovitostech (výrok IV.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání majetkového podílu částku 127 495 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy k poslednímu kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok V.). Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.) a každému z účastníků řízení uložil povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 4 725 Kč (výrok VII.).
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudkem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 11 Co 1/2018-716, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil [výrok I. písm. a)], ve výroku IV. změnil tak, že pozemek parc. č. XY, jehož součástí je budova č.XY, a pozemky parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše zapsáno na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného [výrok I. písm. b)], a ve výroku V. změnil pouze tak, že vypořádací podíl stanovil na částku ve výši 54 559 Kč, jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil [výrok I. písm. c)]. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok III. a IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, v rámci kterého navrhuje ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř. odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Uvádí, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by jí hrozila závažná újma spočívající v uložení povinnosti vystěhovat se z nemovitostí, jež jsou předmětem vypořádání společného jmění účastníků řízení. Žalobkyně na základě napadeného rozsudku ztrácí titul k užívání těchto nemovitostí, které slouží k uspokojování její bytové potřeby, a nelze očekávat, že by jí žalovaný užívávání těchto nemovitostí povolil.
Žalovaný nesouhlasí se návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, neboť tímto by se žalobkyni pouze prodloužila možnost užívat nemovitosti bez náhrady, což činí již od roku 2005.
Podle §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Dovolací soud neshledal v poměrech projednávané věci naplnění nezbytného důvodu k vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, který spočívá v existenci takového výroku soudního rozhodnutí (s přihlédnutím k argumentaci obsažené v návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti, jež je odůvodněn především poukazem žalobkyně na uspokojování její bytové potřeby), podle něhož by bylo možné nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci. Nelze odložit vykonatelnost v těch případech, ve kterých výrok rozhodnutí žádnou vynutitelnou povinnost neukládá, např. nahrazuje-li projev vůle nebo jde-li o výrok o určení práva či právního vztahu.
Ve vztahu k výroku soudního rozhodnutí o věci samé, kterým byly nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, je s ohledem na výše uvedené vyloučeno odložení vykonatelnosti. Lze podotknout, že v tomto výroku soudního rozhodnutí o věci samé ani nebyla (nemohla být) žalobkyni uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti.
S přihlédnutím k argumentaci obsažené v návrhu na odklad vykonatelnosti se žalobkyně rovněž nedomáhá odložení vykonatelnosti těch výroků soudního rozhodnutí, kterými jí byla uložena povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl či povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud návrh žalobkyně na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu zamítl.
Podle §243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Dovolací soud vzal v úvahu, že pravomocné soudní rozhodnutí je vkladovou listinou ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) a §17 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Stav zápisu v katastru nemovitostí, který by po povolení vkladu umožnil žalovanému s předmětnými nemovitostmi volně nakládat, by se závažným způsobem mohl dotknout poměrů žalobkyně, která v dovolání žádá, aby byly nemovitosti přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Právní vztahy týkající se předmětných nemovitostí by měly i vzhledem k principu materiální publicity zápisů provedených v katastru nemovitostí zůstat do doby rozhodnutí o dovolání v této věci z pohledu stavu zápisu v katastru nemovitostí nezměněny. Zároveň platí, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiných osob než toliko účastníků řízení.
Z těchto důvodu Nejvyšší soud i bez návrhu rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání ve věci samé), že právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 11 Co 1/2018-716, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalobkyní [§243 písm. b) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 9. 2019
Mgr. David Havlík
předseda senátu