ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.2933.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 2933/2019-290
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce A. J. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Pavlínou Tomanovou Sabovou, advokátkou se sídlem v Prachaticích, Vodňanská 375, proti žalovaným 1) J. P. , narozenému XY, a 2) J. Ž. , narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Petrem Schönem, advokátem se sídlem ve Vlachově Březí, náměstí Svobody 188, o zdržení se obtěžování kouřením, jinými neobvyklými pachy a křikem, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 9 C 121/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2019, č. j. 5 Co 1702/2018-267, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 10. 2018, č. j. 9 C 121/2017-244, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným zdržet se jeho obtěžování cigaretovým kouřem a zápachem, jinými nadměrnými pachy a křikem, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 3. 2019, č. j. 5 Co 1702/2018-267, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Za dovolacím soudem dosud neřešenou považuje otázku zákazu kouření na balkonech panelových domů, a to v souvislosti s právní úpravou §8 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen „zákon č. 65/2017 Sb.“). Uvádí, že je nájemcem bytu v 8. patře bytového domu, žalovaní jsou uživateli (resp. nájemci) bytu v 7. patře téhož domu. Žalovaní na balkoně svého bytu často kouří, což žalobce omezuje v užívání jeho balkonu a větrání bytu. Poznamenává, že žalovaní se také často hádají a křičí, a to i v nočních hodinách. Má za to, že nestanoví-li prohlášení vlastníka bytového domu jinak, jsou balkony a lodžie společnými částmi domu. Ostatně je přesvědčen, že balkóny a lodžie nemohou nebýt společnými prostorami, neboť jednak tvoří součást vnějšího obalu domu, jednak nelze spravedlivě požadovat, aby se na údržbě a opravách podíleli výlučně uživatelé balkonů, a to již z důvodu finanční náročnosti a technických specifik těchto opravy. Z uvedeného dovozuje,
že – s ohledem na ustanovení §8 zákona č. 65/2017 Sb. – je nutné zachovat absolutní zákaz kouření na balkonech (coby společných prostorách), nikoli poskytovat uživatelům bytů ochranu před cigaretovým kouřem pouze v případech, kdy kouření cigaret přesahuje míru přiměřenou místním poměrům. V této souvislosti poukazuje na jednoznačně nepříznivé účinky kouření a upozorňuje na praktickou nemožnost uspokojivého řešení problematiky obtěžování cigaretovým kouřem. Dále namítá neobjektivnost dokazování; napadá zejména průběh a způsob provedení místního šetření. Současně soudům vytýká, že nebyl proveden jím navržený důkaz výslechem svědka, ačkoli pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudí řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání není přípustné.
Obsahem dovolání je zejména námitka, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud řešena otázka zákazu kouření na balkonech a lodžiích panelových domů, a to v souvislosti s právní úpravou zákona č. 65/2017 Sb. Na řešení takto formulované otázky však rozhodnutí odvolacího soudu založeno není.
V posuzované věci odvolací soud (resp. i soud prvního stupně) vyšel za závěru, že k obtěžování žalobce křikem a jinými pachy již dlouhodobě nedochází; stejně tak nebylo zjištěno, že by do bytu užívaného žalobcem pronikal z bytu žalovaných cigaretový kouř. Zjištění, zda došlo, či dochází k činnosti, která žalobce omezuje v obvyklém užívání jeho bytu, je přitom otázkou skutkovou, nikoli právní. Skutkovými zjištěními je však dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1815/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).
Z obsahu rozhodnutí odvolacího soudu – v souvislosti s výše uvedeným – vyplývá, že důvodem pro zamítnutí žaloby bylo neunesení důkazního břemene. Jinými slovy, žalobce neprokázal, že by ze strany žalovaných docházelo k omezování možnosti užívání jeho bytu, a to jak v případě křiku, tak v případě cigaretového kouře a jiných pachů. Na tomto závěru nemůže řešení dovolatelem formulované otázky aplikace zákona č. 65/2017 Sb. ničeho změnit a dovolání proto není pro její řešení přípustné.
Stejně tak není rozhodnutí odvolacího soudu založeno na otázce, zda balkony bytových domů jsou společnými částmi domu, nebo zda jde o součásti jednotlivých bytů. Uvedenou otázkou se odvolací soud nezabýval a její řešení není pro závěr o zamítnutí žaloby, s ohledem na neunesení důkazního břemene žalobce, významné.
Dovolací přezkum nezakládají ani námitky zpochybňující objektivnost provedeného dokazování. Dovolatel v této části neformuluje žádnou právní otázku, nesouhlasí pouze s hodnocením provedeného dokazování. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze| totiž usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
V souvislosti s námitkou neprovedení navrženého důkazu (výslechu svědka) dovolatel neformuluje žádnou právní otázku ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. považuje za splněný. Proto dovolání v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2019
Mgr. David Havlík
předseda senátu