ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.3412.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 3412/2019-735
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce R. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti žalované M. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Markétou Urbanovou Lajpertovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 11/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. 28 Co 52/2019-687, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně advokátky JUDr. Markéty Urbanové Lajpertové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem shora označeným změnil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 6. 2018, č. j. 12 C 11/2012-519, o vypořádání společného jmění manželů (SJM) v napadených výrocích II. a III. tak, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílů 8 696 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ohledně vypořádání úvěrů GE Money Multiservis a.s. č. 3085631074 ze dne 18. 4. 2001, D&I CONSULTING LIMITED č. 014201300599 ze dne 7. 11. 2001, GE Money Bank a.s. ze smlouvy o Flexikontu ze dne 21. 3. 2001, se žaloba zamítá“; rozhodl i o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Důvod přípustnosti dovolání vymezuje takto: „Otázka, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešena, se týká toho, zda drobné závazky převzaté jedním z manželů za účelem splácení několikanásobně vyššího společného závazku manželů lze označit za ty závazky, které přesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a proto za ně odpovídá jen ten manžel, který závazek převzal bez ohledu, k jakému účelu byly nižší závazky použity“. Napadl také výslovně výrok o nákladech řízení.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“)].
Rozhodnutí odvolacího soudu lze v dovolacím řízení přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.). Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z důvodů přípustnosti dovolání byl uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je - v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví §241a odst. 2 o. s. ř.). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí být kvalifikované (k tomu viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou). Teprve řádné vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda důvod přípustnosti je opravdu dán, a v kladném případě přezkoumal důvodnost dovolání.
Ve věci šlo o toto: Žalobce navrhoval vypořádání závazků – dluhů z půjček od peněžních ústavů, které převzal on sám. Odvolací soud vyšel z toho, že ačkoliv manželství účastníků mělo trvalé finanční problémy, manželé měli nízké výdělky a byli zadluženi a zadlužili i nezletilou dceru, převzal žalobce bez vědomí žalované půjčky přesahující majetkové poměry účastníků u peněžních ústavů, a závazky tak nejsou součástí SJM. Oba účastníci společně jako dlužníci uzavřeli s Komerční bankou a.s. dne 2. 10. 2000 smlouvu o úvěru na částku 395 440 Kč za účelem koupě osobního automobilu XY s měsíční splátkou 8 341 Kč od listopadu 2000 (žalobce podnikal v oboru taxislužba, z rozsudků však není zřejmé, zda k podnikání sloužilo toto vozidlo). Dovolatel tedy
- patrně - vychází z toho, že půjčené peníze vynaložil na zaplacení uvedeného společného dluhu, a proto by mělo jít o společný závazek. Skutkové zjištění, že tomu tak bylo, však soudy neučinily, na řešení této otázky tak napadené rozhodnutí nespočívá a nemůže založit přípustnost dovolání. Jiný důvod přípustnosti není v dovolání uveden, a tak nemůže být přípustné.
Jen na okraj a nad rámec dovolacího přezkumu se uvádí, že např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2007, č. 5, str. 180, Nejvyšší soud vyložil, že „byly-li na zakoupení věcí ve společném jmění manželů použity peníze opatřené takovým závazkem jen jednoho z manželů, který není součástí SJM a který je povinen splnit jen zavázaný manžel po zániku manželství, zakládá tato skutečnost při zániku SJM nárok na vypořádání tohoto vnosu z odděleného majetku na společný majetek. To platí, i jde-li o závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého“. K tomu se dodává, že okolnost, že oba manželé převzali vysoký dluh převyšující jejich majetkové poměry, ještě nečiní z nižších dluhů, převzatých později jedním z nich bez souhlasu druhého, dluhy přiměřené majetkovým poměrům; úvaha odvolacího soudu o nepřiměřenosti žalobcem převzatých dluhů majetkovým poměrům existujícím v manželství účastníků (bod 32 rozsudku) není zjevně nepřiměřená.
Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř. a podle §238 odst. 1 písm. h.) o. s. ř. (výrok o nákladech řízení), a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu