ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.423.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 423/2019-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce S. R. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jaromírem Závadou, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 35/1, proti žalované M. Ch., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ing. Danielem Tabachem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 104/29, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 20 C 102/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2018, č. j. 11 Co 247/2018-224, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 9 960 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Ing. Daniela Tabacha, advokáta se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 104/29, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 6. 2018, č. j. 20 C 102/2016-197, zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku p. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, v části obce XY, v k. ú. XY, v obci XY (výrok I.). Žalobci a žalované přikázal do výlučného vlastnictví nemovitosti specifikované ve výroku č. II. a III. rozhodnutí soudu prvního stupně (výroky II. a III.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. – VII.).
K odvolání žalobce proti výrokům V., VI. a VII. shora citovaného rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 9. 2018, č. j. 11 Co 247/2018-224, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku VII. co do výše náhrady nákladů řízení (výrok I.), potvrdil ve výrocích V. a VI. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Žalobce podal proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu dovolání. Podle dovolatele je dovolání přípustné i přesto, že odvolací soud v poučení uvedl, že nikoliv. Dovolání totiž směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí a závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, přičemž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a podotýká, že k akcesorickým výrokům patří rovněž výroky o náhradě nákladů řízení a výroky o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel dále odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, přičemž uvádí, že již při podání návrhu na zahájení řízení mu bylo známo, že není povinen setrvat v podílovém spoluvlastnictví, že soud není vázán návrhy účastníků a že se nebude schopen se žalovanou dohodnout mimosoudně. I přesto, že se žalobce a žalovaná nebyli schopni na ničem dohodnout, nekomunikovali a žalovaná neplnila své povinnosti, akceptuje dovolatel soudem zvolený způsob vypořádání. Dále uvádí, že pokud by skutečnost, že se žalovaná v rámci probíhajícího řízení vyjádřila odlišně, aniž by řízení iniciovala, mělo být na újmu žalobci, jedná se o výklad zcela narušující právní jistotu a vedoucí k demotivaci při řešení neudržitelných vztahů. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v nepoužití ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalobce, kdy měl rozhodnout tak, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, neboť byl ve věci úspěšný. Částečně úspěšný byl i co do navrhovaného způsobu vypořádání. V souvislosti s tím poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 799/11. Dovolatel rovněž uvádí, že v úvahu připadá postup podle §142 odst. 3 o. s. ř., neboť měl ve věci minimálně částečný úspěch, v krajním případě pak aplikace §142 odst. 2 o. s. ř. Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení také v postupu soudu, kdy aplikoval ustanovení §8 odstavce 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a zdůrazňuje, že návrh na zahájení řízení směřoval na přikázání věci, nikoliv na reálné rozdělení. V postupu soudu pak dovolatel spatřuje porušení své právní jistoty, jakož i práva na spravedlivý proces. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud napadené výroky změnil způsobem popsaným v dovolání, popřípadě napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť směřuje proti části týkající se nákladů řízení, přičemž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 340/2018. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a žalobci uložit povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 9 960,- Kč.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
S ohledem na skutečnost, že dovolání žalobce směřuje toliko do výroků týkajících se náhrady nákladů řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 2. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu