ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.4377.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 4377/2018-834
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce P. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášská 455/9, proti žalovanému Š. J. , narozenému XY, bytem XY, o žalobě na obnovu řízení ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Plzeň-město pod sp. zn. 39 C 273/2008, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. srpna 2018, č. j. Nc 523/2017-809, jímž rozhodl o námitce podjatosti, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Krajský soud v Plzni jako soud nadřízený Okresnímu soudu Plzeň-město usnesením ze dne 13. 8. 2018, č. j. Nc 523/2017-809, rozhodl, že soudkyně Okresního soudu Plzeň-město Mgr. Petra Pavlíčková není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Proti uvedenému usnesení podal žalovaný dne 14. 9. 2018 podání označené jako „odvolání“.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Pojem „nařízený soud“, je-li použit v občanském soudním řádu k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních a s pojmem „soud prvního stupně“ jej tudíž zaměňovat nelze [srovnej stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96 (uveřejněné pod č. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Rozhoduje-li tedy vrchní soud o vyloučení soudců krajského soudu, jako soudců druhého stupně, a krajský soud o vyloučení soudců prvního stupně, není takové rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4634/2014 (dostupné na www.nsoud.cz )] ani rozhodnutí soudu odvolacího [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4085/2011 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Podle §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jak vyplývá z citovaných §201 a §236 odst. 1 o. s. ř., funkční příslušnost pro projednání odvolání ani dovolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu o vyloučení nebo nevyloučenou soudce není v o. s. ř. upravena, neboť v prvém případě se odvolání pojmově váže na rozhodnutí soudu vydané v řízení v prvním stupni a v druhém se dovolání váže k rozhodnutí odvolacího soudu. Jestliže rozhodnutí nadřízeného soudu, tj. v daném případě Krajského soudu v Plzni, o nevyloučení soudce není rozhodnutím soudu prvního stupně ani odvolacího soudu, ale nadřízeného soudu podle §16 odst. 1 o. s. ř., nemůže být podání žalovaného projednáno jako odvolání, ani jako dovolání.
Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád ani neupravuje; nepočítá s jinými odvolacími soudy, než s krajskými soudy rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů a vrchními soudy, rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně. Podání žalobce nemůže být projednáno ani jako dovolání; to je totiž mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž není ani rozhodnutí nadřízeného soudu.
Jelikož odvolání není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí nadřízeného soudu, o. s. ř. neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu §104 odst. 1 o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém odvolání.
Vzhledem k tomu, není soud, který by byl příslušný k projednání odvolání žalovaného, rozhodl o něm Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů.
Za situace, kdy zde není – jak je výše uvedeno – soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2018, č. j. Nc 523/2017-809, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalovaného zastavil (§104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
O nákladech tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
O návrhu na „přidělení věci k projednání a rozhodnutí jinému okresnímu soudu v obvodu Krajského soudu v Plzni než Okresnímu soudu Plzeň-město“ nemohl Nejvyšší soud rozhodnout; je-li tímto návrhem míněn návrh na delegaci věci ve smyslu §12 o. s. ř., rozhodnutí o něm přísluší Krajskému soudu v Plzni (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 1. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu