ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.4505.2018.3
22 Cdo 4505/2018-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Povodí Vltavy, státní podnik , IČO 70889953, se sídlem v Praze 5, Holečkova 3178/8, zastoupeného JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 88, proti žalovaným 1) J. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 471/29, 2) ČEZ Distribuce, a. s. , IČO 24729035, se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, 3) Lesy České republiky, s. p. , IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, 4) obci Krhanice , IČO 00232025, se sídlem v Krhanicích 46, 5) městu Týnec nad Sázavou , IČO 00232904, se sídlem v Týnci nad Sázavou, K Náklí 404, zastoupenému JUDr. Vladimírem Krejčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 59, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 14 C 260/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2018, č. j. 22 Co 64/2018-722, o návrhu žalobce na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2018, č. j. 22 Co 64/2018-722, takto:
Právní moc rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2018, č. j. 22 Co 64/2018-722, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 1. 2018, č. j. 14 C 260/2012-593, určil vlastnické právo České republiky k stavbám přívodního kanálu, odpadního kanálu a lávky u malé vodní elektrárny XY s tím, že žalobce má právo s označeným majetkem hospodařit.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 6. 2018, č. j. 22 Co 64/2018-722, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Následně podáním ze dne 2. 5. 2019 navrhl ve smyslu §243 písm. b) o. s. ř. odložení právní moci rozsudku odvolacího soudu. Uvádí, že mezi žalobcem a žalovaným 1) je veden u Obvodního soudu pro Prahu 2 spor o zaplacení bezdůvodného obohacení, které měl žalovaný 1) získat tím, že užíval shora označené stavby k provozování malé vodní elektrárny. Jestliže by Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodoval za stavu, kdy byl návrh na určení vlastnického práva pravomocně zamítnut, „je zřejmé, že žalobě nebude vyhověno a dovolatel je tak závažně ohrožen na svých právech“.
Žalovaní se k návrhu na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu nevyjádřili.
Podle §243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen na svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka.
Dovolací soud v poměrech projednávané věci přihlédl k tomu, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 probíhá jiné řízení, pro jehož výsledek, který výrazně zasáhne do práv žalobce, je zásadní dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu. Zároveň platí, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení.
Z těchto důvodu Nejvyšší soud rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání ve věci samé), že právní moc rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2018, č. j. 22 Co 64/2018-722, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalobcem [§243 písm. b) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 6. 2019
Mgr. David Havlík
předseda senátu