ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.5332.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 5332/2016-691
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka, a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) A. V. , narozeného XY, bytem XY, a b) Z. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupených Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 409/19, proti žalovaným: 1) J. B. , narozenému XY, bytem XY, 2) J. B. , narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným zmocněncem J. B., narozeným XY , bytem XY , 3) České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 6979711, 4) P. H. , narozenému XY, bytem XY, 5) B. H. , narozené XY, bytem XY, 6) H. M. , narozené XY, bytem XY, 7) J. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 15, 8) D. V. H. , narozenému XY, bytem XY, 9) A. H. , narozené XY, bytem XY, žalovaní 8) a 9) zastoupeni JUDr. Josefem Havlůjem, advokátem se sídlem v Praze, Ostrovského 23/3, 10) M. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému E. K., zmocněncem, bytem XY, 11) A. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené J. Z., zmocněncem, bytem XY, 12) J. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené J. Z., zmocněncem, bytem XY, 13) M. K. , narozené XY, bytem XY, 14) A. L. , narozené XY, bytem XY, zastoupené V. S., zmocněncem, bytem XY, 15) V. N. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Bohumilem Vodičkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Písnická 764/27, 16) V. S. , narozené. XY, bytem XY, 17) M. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené J. R., zmocněnkyní, bytem XY, 18) J. J. , narozenému XY, bytem XY, 19) I. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Kuncovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 394/19, 20) J. R. , narozené XY, bytem XY, 21) D. S. , narozené XY, bytem XY, 22) R. S. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené J. Z., zmocněncem, bytem XY, 23) J. S. , narozenému XY, bytem XY, 24) S. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Marcelou Šancovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Soukenická 34, 25) V. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Marcelou Šancovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Soukenická 34, 26) Z. T. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, 27) I. V. , narozené XY, bytem XY, zastoupené J. R., zmocněnkyní, bytem XY, 28) M. V. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 15, 29) A. Z. , narozené XY, bytem XY, zastoupené J. Z., opatrovníkem, bytem XY, a 30) E. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 59, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 346/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, č. j. 19 Co 452/2014-480, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení žalovanému 8) D. V. H. a žalované 9) A. H. každému částku 4 115 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Josefa Havlůje.
III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení žalovanému 15) V. N. částku 4115 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Bohumila Vodičky.
IV. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované 21) D. S. na nákladech dovolacího řízení 4115 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Antonína Nováka.
V. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 26) Z. T. na nákladech dovolacího řízení 4115 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Antonína Nováka.
VI. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované 7) J. H. a žalované 28) M. V. na nákladech dovolacího řízení 6 728 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivana Chytila.
VII. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1, 2, 3, 4, 5, 6, 10, 11,12, 13,14, 16, 17, 18, 19, 20, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 29 a 30 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali žalobou podanou 7. 8. 2008 u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) určení, že jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, zapsaného na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, každý jedné ideální poloviny. Spoluvlastnické podíly nabyli kupní smlouvou uzavřenou 14. 11. 2003 se správcem konkursní podstaty úpadce AGRAS, zájmového sdružení (s účinky vkladu práv do katastru nemovitostí ke dni 14. 11. 2003). Katastrální úřad pro Hlavní město Prahu jim přípisem ze dne 28. 1. 2008 sdělil, že jako duplicitní vlastníci pozemku o výměře 22 564 m 2 jsou v katastru nemovitostí zapsáni žalovaní 1) - 30), neboť jsou vlastníky pozemků, které jsou pozemkem parc. č. XY „překryty“ (tj. jde v podstatě o to, že v katastru je evidován nesprávně pozemek č. XY o výměře 22 564 m 2 , ve skutečnosti jsou však jeho části evidovány pod jinými parcelními čísly a patří jiným osobám).
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 10. 2013, č. j. 11 C 346/2008-350, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozhodnutím soudů předcházela rozhodnutí o procesním nástupnictví zemřelých účastníků, resp. o zastavení řízení proti účastníkům zemřelým již před zahájením řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost opírají o §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, když řešil otázky dovolacím soudem dosud neřešené, resp. otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak (zde ovšem neuvádějí, které otázky již dovolacím soudem vyřešené by měly být posouzeny jinak – viz §237 o. s. ř. in fine - takže tímto důvodem přípustnosti se dovolací soud nezabýval). Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Protože v průběhu dovolacího řízení zemřeli účastníci řízení F. H. dne 23. 5. 2016, B. K. dne 9. 5. 2017 a J. K. dne 31. 12. 2012, B. S. dne 11. 3. 2018 a M. T. dne 28. 11. 2017, dovolací soud rozhodl, že bude pokračováno s jejich dědici A. H. a D. V. H., M. K., J. H. a M. V., D. S. a Z. T T.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci,
vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).
V první řadě je třeba vzít do úvahy, že předmětem dovolacího přezkumu je rozsudek soudu odvolacího. Ten v této věci sice reagoval na odvolací námitky týkající se postupu soudu prvního stupně ohledně právního nástupnictví (str. 8 rozsudku nahoře), ovšem žalobu zamítl z jiného důvodu; zjistil totiž, že v době odvolacího řízení byly jako duplicitní vlastnice sporného pozemku (v podobě parcely) evidovány v katastru nemovitostí jen žalované č. 6 a č. 16, a jedině ohledně nich mohli žalobci mít ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí na určení naléhavý právní zájem (k tomu dovolací soud poznamenává, že pokud žalobci chtěli určit vlastnictví ke všem parcelám, zahrnutých původně do pozemku p. č. XY, měli žalobu v souladu se zásadami dispoziční a projednací přizpůsobit stavu katastru nemovitostí). V této souvislosti však dovolatelé nijak nevymezují důvod přípustnosti dovolání. K věcnému projednání tak zbyla jen žaloba týkající se žalovaných č. 6 a č. 16; ta však byla zamítnuta proto, že nabývací smlouva, o kterou žalobci své vlastnictví opírali, byla shledána absolutně neplatnou. Proto jsou dovolací námitky, týkající se procesního či „předprocesního“ nástupnictví na straně žalované právně nevýznamné, neboť na řešení těchto otázek rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá; v této souvislosti tak nemohlo být ani narušeno právo žalobců na spravedlivý proces.
K otázce neplatnosti kupní smlouvy uzavřené konkursním správcem úpadce podle §39 obč. zák.
Odvolací soud uvedl, že kupní smlouva, o kterou opírají žalobci vlastnické právo, je absolutně neplatná; z této neplatnosti se podává nutně nedostatek aktivní legitimace žalobců, kteří se tak vlastníky (přinejmenším sporných částí) pozemků stát nemohli. Žalobci s tímto závěrem polemizují pod bodem č. 5 dovolání; tvrdí, aniž by však toto tvrzení blíže odůvodnili, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu v dovolání uvedené jen spisovými značkami. Důvod odchýlení od této judikatury měl podle nich (snad, formulace dovolání nejsou určité) spočívat v tom, že předmětný pozemek měl být zapsán v konkursní podstatě celý, ačkoliv soudy vyšly z toho, že byl v konkursní podstatě zapsán s poznámkou „ část “. Jde však o skutkové zjištění, kterým je dovolací soud vázán; ostatně i v odvolání účastníci tvrdili, že jim není známo, proč byl pozemek do konkursní podstaty sepsán s poznámkou „část“.
Podstatné je, že touto otázkou se dovolací soud již zabýval, a to v řízení, ve kterém byli oba žalobci účastníky na žalované straně a která se týkala sporného pozemku a ve kterém žalovaní (nynější dovolatelé) opírali vlastnické právo o stejnou kupní smlouvu jako v nyní projednávané věci. V usnesení ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4941/2017, jehož obsah i právní argumentace jsou dovolatelům známy, a proto na něj lze pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkázat, Nejvyšší soud konstatoval absolutní neplatnost konkrétní smlouvy, o kterou dovolatelé své vlastnictví opírají, a uzavřel, že dovolatelé (kterými byli nynější žalobci) „zjevně pomíjejí tu podstatnou skutečnost, vyplynuvší z provedeného dokazování, že do soupisu majetku podstaty byla zahrnuta jen část pozemku parc. č. XY. Za této situace, kdy je u označení pozemku uvedena část, aniž by bylo uvedeno, o jakou část jde, nestačí pro řádnou identifikaci pozemku jeho označení parcelním číslem a příslušným katastrálním územím. Rovněž není podstatné, zda v době soupisu dotčeného pozemku do soupisu majetku konkursní podstaty byl úpadce v katastru zapsán jako vlastník celého pozemku parc. č. XY, když soupis se měl týkat jen jeho části.“
V části, týkající se absolutní neplatnosti kupní smlouvy, jde tedy o otázku již dovolacím soudem řešenou, a to dokonce i v poměrech konkrétní právní věci; tvrzený rozpor s judikaturou tak není dán.
S tvrzením, že žalovaní se měli bránit vylučovací žalobou, se odvolací soud vypořádal a dovolání neobsahuje konkrétní polemiku s jeho závěry; proto tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání.
K naléhavému právnímu zájmu na určení práva podle §80 o. s. ř.
Samotný závěr o neplatnosti nabývací smlouvy vylučuje aktivní legitimaci žalobců, kteří o jiný titul vlastnictví neopírají; rozhodnutí odvolacího soudu by tak bylo věcně správné, i kdyby jiné tvrzené důvody přípustnosti dovolání byly dány. Přesto se jimi dovolací soud zabýval.
Dovolatelé namítají, že závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení jejich spoluvlastnických práv k pozemku parc. č. XY, odkazující na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1597/2001 a sp. zn. 28 Cdo 3318/2006, je nepřiléhavý a nepřípadný. Žalobu podali proti všem duplicitně zapsaným vlastníkům, což odvolací soud sám také shledal, ale na druhé straně konstatoval, že v době rozhodování nebylo řízení vedeno vůči všem subjektům práva, které mohou být rozhodnutím dotčeny. Žalobci zdůrazňují, že žalobu museli podat proti všem zapsaným duplicitním vlastníkům, a pokud došlo ke změnám v osobách účastníků, měl je soud na tyto skutečnosti upozornit a sám z moci úřední vydat odpovídající procesní rozhodnutí.
Námitky žalobců však přípustnost dovolání založit nemohou, a to již proto, že (duplicitním, postačilo by zjištění o neplatnosti smlouvy výše uvedené) důvodem zamítnutí žaloby odvolacím soudem nebyla skutečnost, že řízení není vedeno proti všem v katastru zapsaným duplicitním vlastníkům, ale naopak to, že je (většinově) vedeno proti osobám, které již jako duplicitní vlastníci zapsány nejsou.
Odvolací soud správně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1597/2001, podle kterého žaloba podle §80 o. s. ř. na určení vlastnictví má směřovat proti všem v katastru nemovitostí zapsaným duplicitním vlastníkům; pokud tomu tak není, nemá žalobce na určení v zásadě naléhavý právní zájem. V první řadě je ovšem třeba připomenout, že v době rozhodování soudu (§154 odst. 1 o. s. ř., viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1289/2016) byli podle zjištění odvolacího soudu zapsány jako duplicitní vlastnice sporného pozemku tak, jak byl jako parcela evidován v katastru nemovitostí ke dni rozhodnutí soudu, již jen žalované č. 6 a č. 16. Jestliže se žalobci domnívají, že jsou vlastníky i jiných, v žalobě neuvedených parcel, bylo na nich, aby upravili žalobu tak, aby odpovídala katastrálnímu stavu ke dni rozhodnutí soudu. To jim vysvětlil odvolací soud na str. 8 rozsudku dole, s tímto vysvětlením však žalobci věcně nepolemizují. Soud pak - opět s odkazem na §154 odst. 1 o. s. ř. a na zásadu dispoziční, podle níž je vymezení předmětu řízení věcí žalobce - nemohl rozhodnout o pozemku (parcele) v jiné podobě, než v jaké byl evidován v katastru nemovitostí. Tím se ovšem staly zbytečnými úvahy o procesním nástupnictví; u žalovaných č. 6 a č. 16 tento problém nevznikl a ve vztahu k ostatním žalovaným je tato otázka z pohledu důvodů pro zamítnutí žaloby odvolacím soudem nevýznamná. Ani otázky uvedené pod bodem 6. dovolání tak nemohou založit jeho přípustnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto je dovolací soud odmítl (§243c odst. 1,2 o. s. ř.).
Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení není podle §243f odst. 3 odůvodněno.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2019
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu