ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.796.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 796/2019-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Skálou, advokátem se sídlem v Praze 8, Voctářova 2449/5, proti žalované J. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o zaplacení 78 719 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o zaplacení 50 979 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 274/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2018, č. j. 15 Co 127/2018-177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2017, č. j. 26 C 274/2016-142, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 1. 2018, č. j. 26 C 274/2016-162, zastavil řízení o vzájemném návrhu žalované co do částky 5 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 26. 12. 2015 (výrok I). Zamítl veškeré nároky žalobce (7 838 Kč, 42 055 Kč, 25 000 Kč, 2 595 Kč, 1 231 Kč i se zákonnými úroky s prodlení)
– (výrok II.). Uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 36 502 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok III.) a zamítl vzájemný návrh žalované v rozsahu 14 477 Kč s úrokem z prodlení (výrok IV.). Dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek (výrok V.), o nákladech řízení (výrok VI.) a o vrácení části záloh složených na provedení důkazů (výroky VII. a VIII.).
K odvolání účastníků Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 9. 2018, č. j. 15 Co 127/2018-177, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a V. potvrdil (výrok I.) a ve výroku III. změnil tak, že žalobu o vzájemném návrhu ve výši 36 502 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.), o povinnosti účastníků zaplatit 1 301 Kč (výrok IV.) a výroky VII. a VIII. rozsudku soudu prvního stupně zrušil (výrok V.).
Proti výroku II. a závislým výrokům rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak učinil odvolací soud, a která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Pokládá otázky, zda byla kuchyňská linka namontována se souhlasem žalobce a zda zvýšila cenu bytové jednotky. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že je kuchyňská linka včetně spotřebičů neoddělitelnou součástí bytové jednotky s odkazem na §120 občanského zákoníku. Kuchyňskou linku i spotřebiče lze od bytové jednotky oddělit a pouhý fakt, že tyto položky byly prodány spolu s bytovou jednotkou, neznamená, že by prodejem došlo k vypořádání spoluvlastnictví. Koupě kuchyňské linky a spotřebičů představuje investici žalované do společné věci. Odvolacímu soudu dále vytýká, že ji nevyrozuměl o svém právním názoru a zamítnutí vzájemné žaloby hodnotí jako překvapivé. Navrhuje zrušení výroků III., IV. a V. napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k novému řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 o. s. ř. odst. 1 písm. c) dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalované, jímž napadá výrok II. rozsudku odvolacího soudu v té části, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 36 502 Kč, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaného v řízení, jehož předmětem bylo – ve vztahu k vzájemné žalobě – peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.
Přezkum výroků, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je pak vyloučen §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu