ECLI:CZ:NS:2019:22.ND.189.2019.1
sp. zn. 22 Nd 189/2019-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci manželů J. M. , narozeného XY, bytem XY, a L. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, o rozvod manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 151/2018, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 151/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
J. M. (dále jen „manžel“) se návrhem ze dne 18. 5. 2018 domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 4 vydání rozsudku, jímž by bylo rozvedeno jeho manželství s L. M. (dále jen „manželka“).
Manžel požádal o přikázání věci jinému soudu s odůvodněním, že byt v XY, v němž manželé bydleli, je již prodán a že se odstěhoval zpět do XY., kde se zdržoval již v době podání návrhu na rozvod. Rovněž manželka již v XY. nebydlí, přestěhovala se do XY. Uvedl, že z důvodu jeho handicapu (dětská mozková obrna a imobilita) je pro něj velice náročné cestovat do XY, a proto navrhl, aby byla věc z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Ostravě.
Manželka sdělila, že faktickou adresou ke dni podání návrhu na rozvod manželství byla XY, místně příslušný je proto Obvodní soud pro Prahu 4. Později uvedla, že se stará o 14 měsíční dceru, kterou ještě kojí, na rozdíl od manžela není majitelkou osobního automobilu, aby se mohla do XY dopravit. Z jejího současného bydliště nejede přímý vlak do XY. S dcerou by musela absolvovat tři přestupy, což by pro ně bylo náročné. Naopak manžel může jet automobilem nebo přímým vlakovým spojením z XY do XY. Z těchto důvodů s návrhem manžela nesouhlasí.
Obvodní soud pro Prahu 4 po vyjádření manželů zaslal dne 17. 4. 2019 Nejvyššímu soudu spis k rozhodnutí o přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti.
Podle §1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 4) a Okresnímu soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou dány podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno právě proto, že jde o výjimku vykládat restriktivně (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, dostupné na http://nalus.usoud.cz ).
Okolnosti, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 4 Nd 91/2011, dostupné na www.nsoud.cz ).
Podle §383 z. ř. s. je pro řízení (o rozvod manželství) příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto řízení nejsou dány takové okolnosti, aby bylo možné postupem podle §12 odst. 2 o. s. ř. delegovat danou věc z důvodu vhodnosti. Z důvodů uvedených manželem nelze učinit závěr, že by tímto postupem bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 4. Z vyjádření manželů sice vyplynulo, že vedení řízení u Okresního soudu v Ostravě by bylo pro manžela vzhledem k jeho handicapu pohodlnější, manželka však oproti tomu uvedla, že by to pro ni a dceru znamenalo větší komplikace při dopravě na místo. Pokud by tedy v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Okresnímu soudu v Ostravě, došlo by ke stavu, který by byl pro manželku nepříznivý. K jejímu nesouhlasu s delegací je přitom rovněž nutné přihlédnout.
Vzhledem k tomu, že ustálená judikatura chápe delegaci vhodnou jako výjimečný postup, Nejvyšší soud návrhu nevyhověl a věc nepřikázal Okresnímu soudu v Ostravě podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 5. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu